Feldík

Feldovi fotečky

 

Felda byl černobílý kocour, syn Kuby a sousedovic kocoura. Felda byl nejmenší koťátko z vrhu, proto si ho moje panička nechala. Zemřel na selhání ledvin. Panička říká, že zemřel steskem, protože od té doby, co umřela jeho máma, byl hodně smutný, chodil po domě a volal ji. Bylo mu jedenáct a půl roku.

 

Feldík se nechával oblékat. To měl ještě z dob, kdy byl koťátko a moje panička malá holka. Také ho naučila chodit na vodítku, jezdit na bobu, koukat na televizi, sedět jako člověk atd. 

 

Byl to náš vychovaný kocour, který se snažil v bytě nic neudělat. Jakmile potřeboval na záchod, sedl si ke dveřím a upřel na ně zrak. Když si ho nikdo nevšímal, začal mňaukat. Pokud mu však nikdo neotevřel a on to už nemohl vydržet, šel buď na bedýnku (tu jsme v bytě mývali akorát přes zimu) , nebo na dlaždičky do sprchy.

 

Taky měl rád koťátka. Poté, co dospěl, vychovával všechny Kubiny vrhy. Pořád s nimi byl, dával na ně pozor, učil je chodit po schodech, lovit, chodit na záchod do bedýnky atd.

 

Rád se válel před krbovými kamny nebo na gauči, sem tam si zalovil. Zlenivěl od té doby, co musel být vykastrován. Měl skoro 10 kg, ale panička mu nasadila dietku, tak se nakonec držel na 5-6 kg.

 

Jak jsme mu říkali: Felixi, Feldo, Feldíku, Mazdo, Mazánku, Mazduško, Mazdušo