Agility: Jak na zóny

 

Zónové překážky jsou součástí zkouškových tratí a ostatníchtratí tipu agility. Zkoušky jsou potřeba pro postup do vyšší kategorie. Agility totiž tvoří finálové běhy na vrcholových soutěžích. Bez dobrých zón je jen pramalá šance uspět. O metodách, jak cvičit zóny, aby byly rychlé a spolehlivé, vby se dala napsat celá kniha.

 

SEZNAMTE SE SE "ZÓNOVKAMI"

Existují tři typy: áčko, kladina a houpačka. Kladina je podobná "služebácké", je ale vyšší a na začátku i na konci má barevně odlišené zóny, na které pes musí alespoň částí jedné tlapky šlápnout.  Jinak je penalizován pěti trestnými body. Existují způsoby, jak toho docílit. Obecně se dají rozdělit na zóny zastavované a sbíhané.

 

ZASTAVOVÁNÍ VS. SBÍHÁNÍ

Zastavovaná zóna v celkovém provedení vypadá tak, že pes v rychlosti přeběhne kladinu až na sestupnou zónu, kde v určité pozici zastaví. Je možné, aby stál všemi čtyřmi na zóně nebo předníma pod zónou a zadníma na zóně (two on two off). Sbíhaná zóna využívá rychlosti. Pes před zónou nezpomaluje a zónu probíhá. Prošlápne ideálně všemi čtyřmi bez náznaku odskoku.  Téměř jako by běžel po zemi. Zastavování je velmi vhodné pro začátečníky, neboť má jasná pravidla. Učíte psa dobíhat po zastavení do určité pozice na sestupné zóně s tím, že čeká na startovací povel, po kterém může pokračovat dál. Nejprve psa naučíte samotnou pozici na konci sestupné části. Navedete ho za hračkou nebo pamlskem do pozice, ve které chvíli setrvá. Následuje pochvala a odměna. Postupně, jak pes pozici chápe a nevyhýbá se jí (neutíká, neseskakuje do strany), přidáte povel, např. "zóna". Povel je důležitý, aby pes chápal cvik samotný. Když pes prvku rozumí, mírně mu přidejte obtížnost. Nechte ho jít do pozice z trochu větší vzdálenosti tak, aby udělal dva tři kroky. Dále přidejte vypouštěcí povel. Tím psovi říkáte, kdy může pozici opustit. Postupně zvětšujte vzdálenost rozběhu k zóně, až začnete běhat celou kladinu.

 

ÁČKO

Áčko neboli šikmou stěnu musí pes opět překonat tak, aby se dotkl nástupní a sestupní zóny. Stejně jako u kladiny je možné natrénovat více způsobů překonávání. Nejrychlejší a pro psa nejbezpečnější je mít áčko sbíhané. Toho je možné docílit několika způsoby. Buď lze psovi na áčko nastavit tzv. regulátory, které mu umožní upravit krok tak, aby dopadl přesně na zónu. S regulátory se trénuje stále a nesundávají se. Pes se díky nim naučí áčko překonávat mechanicky a zapojuje svalovou paměť.  Tato metoda se může doplnit o oblouk, který je pod zónou. Pes je jím nucen proběhnout a táhne dopředu.  Jiná možnost je (podobně jako u kladiny) začít na sníženém áčku a přebíhat a odměňovat za proběhnutou zónu.

 

HOUPAČKA

Houpačka je labilní prkno vyvážené tak, aby ho i nejmenší pes převážil. Při překonávání se musí dotknout obou zón a zároveň neseskočit dříve, než se prkno dotkne země. U bojácného psa lze využít metodu přes dva stoly. Jedním stolem se podloží nástupní část, druhým, menším, se podloží "sestupka". Pejsek se učí přebíhat po prkně, které se zhoupne jen málo. Postupně se výška stolů snižuje, aby si pes na změnu zvykal pomalu.

 

PROBLÉMY A ZÁLUDNOSTI

Na kladinu ani na houpačku nenechejte psa naběhnout bez kontroly. Mohl by sklouznout, zpanikařit a spadnout. S překážkou si pak spojí nepříjemný pocit a nebude na ni chtít nabíhat. Proto je vhodné mít i dva rozdílné povely - "kladina" nebo "nahoru" a "houpačka" nebo "bum". Prkna houpačky a kladiny totiž vypadají z pohledu psa stejně.

 

 

 

- Nej pes, číslo 7, říjen 2011, str. 44 - 45