Agresivita
Ačkoliv je agresivita u psa velmi nepříjemným problémem, je třeba si připomenout, že patří do normálního repertoáru chování psovitých šelem. Bez agresivity by pes nemohl přežít, umožňuje mu lovit, zařadit se do hierarchie smečky, ubránit se, své teritorium i potomky před napadením.
Při porozumění a nápravě agresivního chování musíme pochopit a rozlišit jednotlivé druhy agresivity. Má mnoho různých forem a příčin. Teprve pak můžeme zvolit adekvátní postup při převýchově konkrétního agresivního psa. A protože právě agresivita je jeden z nejčastějších problémů v soužití člověka se psem, věnujeme se jí obšírněji a rozebereme jednotlivé druhy a příčiny agresivního chování psa. Z těch budeme vycházet při hledání nápravných postupů.
Při správném posouzení agresivní reakce svého psa musíme především pozorně sledovat a správně rozeznávat signály, které pes vysílá.
Velmi důležité je také vnímat souvislost agresivity s prostředím a situací, kde se projevuje. Při zanedbání jakéhokoli projevu agresivní reakce může dojít k jejímu stupňování. A jako ve všech případech, je předcházení problému lepší než jeho řešení. Většinou lidé nevnímají nebo neumějí dekódovat první varovné signály, které pes vysílá svým chováním, často ještě dlouho před tím, než poprvé zaútočí, a z vlastního útoku psa jsou často doslova ohromeni. Mnoho z nich se cítí zrazeno ve své důvěře v psa, od kterého takovou reakci nečekali, protože vědomě či podvědomě očekávají v psím chování logiku a zákonitosti chování lidského. Řada lidí na psí agresi pak neadekvátně zareaguje strachem či agresí namířenou k psovi, celý problém se prohloubí a zacyklí, a teprve pak hledají pomoc odborníka. Přestože lidé věrně popíšou chování psa, málokdy jsou si vědomi spouštěcích mechanizmů ve svém vlastním chování a nedokáží zevnitř uchopit celou situaci tak, jako zkušený externí pozorovatel z řad veterinárních etologů, etopedů a kynologů. Protoje opravdu nutná osobní návštěva u odborníka, kterou není radno odkládat. Čas pracuje v takovém případě vždy proti vám, nežádoucí agresivní reakce psa se prohlubuje a upevňuje.
Pojďme se nyní tedy zaměřit na konkrétní druhy agresivit a podívat se na možnost jejich korekce.
AGRESIVITA OBRANNÁ - ZPŮSOBENÁ STRACHEM
S touto agresivitou se setkáváme u psů přicházejících do útulků velmi často. Pokud pes nemůže utéci z prostředí, které vnímá jako ohrožující, je přirozené, že přechází do obranné agresivity. Takový pes většinou zaujímá charakteristický přikrčený postoj, někdy vyhrbí střední část trupu, ocas má vtažený mezi nohy, někdy úplně přilepený k břichu, uši přitisknuté k hlavě a pysky stažené vzad, pes dává najevo, že se bude bránit, pokud si bude myslet, že musí, a napadne každého, o kom si myslí, že jej ohrožuje. Psa je napřed potřeba si ochočit a vzbudit jeho důvěru. V útulku ho ponecháme určitou dobu o samotě, kdy má čas seznámit se s prostředím, ve kterém se nachází, a uklidnit se. Snažíme se s ním navázat dobrý kontakt. Dále psa postupně přivykáme na podněty, kterých se obává a budí v něm agresi, a to tak, aby během přivykání k agresi nedošlo, jinak je potřeba celý proces opakovat znova.
Pokud je pes agresivní při česání nebo u veterináře, při ani před výkonem ho nehladíme a nechlácholíme a rovněž jej za agresivitu netrestáme. Postupně ho učíme se výkonu podrobit bez odporu pomocí systematické desenzibilizace. Učíme psa nechat si otevřít tlamu, při čištění očí začínáme v okolí očí, ékteré hladíme tamponem, u česání na místech, které je mu příjemné, u tlapek a citlivých míst ho jemně hladíme rukou a postupně zvyšujeme podnět, ale nikdy ne do té míry, aby došlo k agresi. Za dobré chování při výkonu pejska odměníme speciálním pamlskem, ke kterému jindy nemá přístup. Je nezbytné, aby majitel psa byl sám přesvědčen, že to, čemu se pejsek podrobuje, je pro jeho dobro a je to nutné. Klidná sebedůvěra majitele a nevyhnutelnost zákroku psa přesvědčí, aby výkon přetrpěl. Nesmíme dopustit, aby se pes naučil, že když zavrčí, kousne a uteče, tak se mu toto chování vyplatí a výkonu se vyhne.
Když není čas psa takto postupně připravit na ošetření, musíme především zajistit, aby nedošlo k úrazu. Při veterinárním ošetření takového vystrašeného pejska nezbývá než nasadit náhubek nebo fixační náhubek z obvazu. Majitelé své pejsky často velmi podceňují a nevěří, že by mohli kousnout, když to doposud neudělali. Pokud však strach psa překročí určitou mez, kterou má každý pejsek v sobě nastavenou jinak, pochopitelně zaútočí, neboť je přesvědčen, že bojuje o svůj život, a může zaútočit velmi razantně. Vyplatí se nám proto dát důraz na prevenci a psa znehybnit a opatřit dobře utažený měkkým košíkem. Pokud psa sami neudržíte, domluvte se s někým, kdo vám pomůže, protože v ordinaci je často pouze veterinář, který se bude zabývat vlastním výkonem.
V útulku je často vidět psy, kterí jeví strach z určité osoby. Někteří psi nenávidí muže, jiní ženy, některý pes nemá rád děti a jiní reagovali zase na lidi s berlemi. Dokonce jeden pes agresivně zareagoval po nasazení si slunečních brýlí majitelem, jakmile si je pán sundal, pes se okamžitě uklidnil. Zde se většinou jedná o nepříjemnou zkušenost,kterou pes učinil s určitými lidmi, proto se snažíme ho umístit do jiného prostředí a k jiným lidem, nežli takovým, kteří by v něm vzbuzovali agresi. Někdy se stává, že pes je agresivní jen na určitého člena rodiny. Osoba, na kterou pes reaguje strachem, by neměla psa nutit do společných činností (her, procházek), měla by počkat, až pes sám projeví zájem si hrát nebo jít ven, a vůbec by neměla psa trestat. Tato osoba by měla být také tou, která přináší příjemné podněty, tedy krmení a hlazení, ostatní členové rodiny od pamlsků a mazlení na čas upustí. Po navázání kontaktu by tento člověk měl začít pozvolna s výcvikem pomocí odměn, aby si u psa upevnil své postavení. Při agresivním chování k dětem může původ agresivního chování psa souviset nejen se špatnými zkušenostmi psa nepřiměřeně reagovali v přítomnosti dětí, ale také s přecitlivělostí psa na hluk, bázlivostí a nízkým prahem reaktivity.
AGRESIVITA PRO ZÍSKÁNÍ VÝHOD
Mnoho ofenzivně agresivních psů se v normálních situacích chová stejně přátelsky, jako ostatní psi - rádi se mazlí, hrají si apod. Agresivní způsoby chování slouží napřed ke zkoušce vlastní síly. Agresivní reakci většinou provázejí různě stupňovaná gesta hrozby - strnulý pohled, výhružný postoj, vrčení, cenění zubů, koutky stažené směrem dopředu, hrabání zeminy zadníma nohama, zvednutá hlava, široce otevřené oči, lehce ohrnuté pysky, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, naježená srst. Problém se projevuje často tehdy, kdy pes dělá nějakou pro něho zajímavou a důležitou činnost, ve které je rušen, nebo má potřebu demonstrovat své výsadní postavení. Postupně se učením v těchto situacích agresivita psa prohlubuje, pes již nevrčí a nehrozí, ale rovnou napadá.
Mnoho lidí reaguje buďto strachem a snahou se konfrontaci se psem vyvarovat a raději mu ustoupí, nebo naopak konflikt řeší tresty a okřikováním, čímž se problém prohlubuje, pes na agresi ze strany člověka reaguje agresí ještě větší a utvrzuje se dále v přesvědčení o své nadřazenosti nad pánem. Majitel obvykle není připraven se se psem utkat a po několika prvních pokousáních raději ustoupí.
Bohužel se také často stává, že majitel, který si se svým psem neví rady, zaplatí nemalé peníze za výbornou výcvikovou školu. Je mu předán pes, který bezvadně zvládne s výcvikářem každý povel a chová se náležitě podřízeně vůči člověku. Ale pokud pes přijde zpět do rodiny, ve které se v chování k němu nic nezměnilo, opět nedobrovolně převezme funkci vůdce smečky. Může pak neposlušné členy smečky i citelně trestat. Pokud by se vrátil k výcvikáři, kterého považuje za nadřazeného, bude ho bezvýhradně poslouchat.
Pes, který převzal vůdčí postavení nevhodným a nedůsledným chováním svého majitele, po úpravě chování člověka tuto vůdcovskou roli ochotně opustí. Pes, který má vrozené schopnosti vůdce smečky, se bude muset o naší nadřazenosti přesvědčovat déle, ale cesta je stejná: Je nutné, aby pán zaujal postavení, které se od něho očekává, byl důsledný a upevňoval výcvikem psa své postavení a pes se zařadí tam, kam patří. Tím rovněž vymizí veškeré projevy agresivity. Pán musí stanovit pevný řád, který pes pochopí. Tento řád však musí dodržovat všichni členové rodiny. Nikdo z rodiny nesmí psu dovolit žádnou výjimku v tom, co je zakázané. Pes musí být cvičen v základní poslušnosti. Proto je mnohem efektivnější a rychlejší, když je výcviku psa přítomen jeho majitel. Převýchova majitele je mnohdy nejen důležitější, ale i obtížnější než převýchova psa.
Při převýchově opět uplatňujeme zásady systematické desenzibilizace - především vypustíme všechny situace, které by vedly k předchozím konfliktů. Zde má řada lidí pocit, že dochází k tomu, že majitel vlastně ustupuje, ale není tomu tak. Situace, ve kterých docházelo k agresi, je třeba eliminovat ještě dříve, než se taková reakce u psa spustí. Je bezpodmínečně nutné, aby nedocházelo k prohlubování nežádoucího chování a tyto reakce mohly postupně vyhasínat. Je třeba, aby majitel pracoval na zvýšení své pozice právě zachováním pravidel a upevňováním výcviku. Musí sledovat a dobře rozeznávat signály psí řeči, rozumět emočnímu rozpoložení psa a vyvarovat se počínajícímu konfliktu již v zárodku.
Pokud přece jen k agresivní reakci dojde, majitel nesmí psa v tu chvíli trestat bitím nebo křikem, ale odvrácením pohledu a demonstrativním odvrácením těla a po chvíli odchodem bez pohledu na psa a ignorováním ho. Osobně doporučuji spíše pomalý odchod ze scény tak, abyste k psu byli natočeni bokem a mohli jste periferním viděním sledovat, jak se zachová. Bohužel se mi párkrát stalo, že otočit se k agresivnímu psu zády mu dalo šanci útok cílit do týla.
Psa je bezpodmínečně nutno nejen cvičit, ale také dostatečně pohybově vytížit a unavit. Při výcviku používejte odměny a cvičte se psem nalačno. Abyste nezvyšovali jeho hmotnost, je dobré si část jeho krmné dávky vzít s sebou a dávat mu ji po kouskách za odměnu.
Pokud budete psa fyzicky trestat, agresi pes bere jao výzvu k boji a ten můžete snadno prohrát. Psa musíte zvládnout pouze tím, v čem projevíte jednoznačnou nadřazenost - v myšlení a ovládání emocí. Vy jste vůdce smečky, vás musí bezpodmínečně poslouchat. Toto hierarchické uspořádání je pro psa přirozené a tím je schopen se řídit.
Silný, sebevědomý a temperamentní pes, který se narodil již s předpoklady být potencionálním vůdcem smečky, by měl být vychováván zkušeným kynologem. Problém se vyskytuje především u samců a kastrace nebo aplikace progrestinu jejich chování někdy zlepší. U fen naopak může dojít po ovariohysterektomii k dramatickému zhoršení příznaků. Obvykle si takové psy také rádi vybírají lidé, kteří se psy pracují, protože tito psi bývají doslova fanatiky práce - často vynikají ve sportovním i loveckém výcviku a jsou oblíbeni jako psi strážní ve vojsku nebo pastevečtí. Pokud zkušený a zodpovědný chovatel takové schopnosti u svého štěněte vypozoruje, neprodá takového pejska nezkušenému majiteli, ale vybere mu takový domov, kde ho nový majitel zvládne a využije jeho schopnosti.
Rovněž při adopci psa z útulku je rozumné dát na radu ošetřovatelů, kteří již nějaký čas psa pozorovali a mají zkušenosti. Pokud jsou kompetentní a zkušení, vědí ke komu a do jakého prostředí se pes hodí. Pokud si lidé poradit nedají, je to škoda nejen pro ně, ale i pro psa, který pak často bývá utracen.
Setkala jsem se například s velmi temperamentním jagdteriérem, kterého si pořídila rodina z města. Poté, co je všechny pokousal, byl dán na převýchovu, která se úspěšně podařila, pes byl cvičen a vrácen majitelům jako zvládnutý. Po dvou týdnech pokousal členy rodiny znova a skončil proto v útulku. Psa si adoptoval myslivec, na kterého pes zaútočil již v útulku, avšak nový pán se ho nelekl a rázně mu vysvětlil, jak by si mezi nimi spolupráci představoval. Psa si odvezl domů, vytížil ho loveckým výcvikem a velmi si ho pochvaloval, pes perfektně a oddaně pracoval, svého pána miloval a agresivita vůči lidem u něho zcela vymizela. Tento pes byl pro svou neohroženost používán taky v lovu na černou zvěř, což je obvyklé u této rasy a myslivci velmi ceněné. Ostatní psi se totiž divokých prasat často oprávněně obávají.
AGRESIVITA LOVECKÁ
Pokud pes honí pobíhající kočky, slepice, husy či kačeny, nejedná se o žádný projev agresivity.Jde pouze o zcela přirozený lovecký pud, který je u každého plemene i konkrétního jedince jinak silný. I když si pes zvykne doma na drůbež, může mimo svůj dvorek k honění cizích slepic docházet. Rovněž tak pes může zcela bez problému začlenit do své smečky domácí kočku, ale honit nebo zakusovat kočky cizí.
Někdy takový pes zaměří svou loveckou agresivitu i na člověka. Stává se to tehdy, když se člověk pohybuje jinak, než je pes běžně zvyklý. Někteří psi nemohou odolat běžcům, lyžařům a cyklistům, jiné dráždí nepravidelný a nekoordinovaný pohyb opilců, postižených lidí nebo nemotorný pohyb dětí a jsou vášniví lovci, kteří se zaměřují na motorky a automobily. Lovecká agresivita psů vůči malým dětem je velmi nebezpečná, pes zaútočí náhle, razantně a bez varování. Je proto zapotřebí mít na paměti, že pes je především šelma, a dítě nikdy nenechat o samotě, případně takového psa nepouštět nikdy na volno v místech, kde se dítě může vyskytovat.
Zvládání loveckých pudů je někdy velice obtížné, proto takové projevy musíme u psa zbrzdit jako kterékoliv jiné nežádoucí chování zákazovým povelem, případně vycukáním na vodítku. Nedovolit ani štěňátku honit havrany a kočky po parku a rozvíjet tak jeho loveckou vášeň, pokud pes nebude cvičen pro lov - a i takový pes musí být odvolatelný od zvěře. Proto dalším nezbytným cvikem je nacvičit přivolání za každé situace, včetně přivolání psa od háravé fenky a zvěře, a pokud se toto nenaučí, nepouštět ho na volno tam, kde hrozí střet se zvěří. Jeho vášeň by ho snadno mohla stát život.
Se psem nacvičujeme poslušnost nejprve na místech, kde se takové lákavé podněty nevyskytují, postupně se přibližujeme a navštěvujeme místa s jejich výskytem a poslušnost procvičujeme tak, aby takové podněty psu zevšedněly a poslouchal i v jejich blízkosti.
AGRESIVITA VŮČI OSTATNÍM PSŮM
Nejčastější příčinou bývá nulová nebo nedostatečná socializace psa ve štěněcím věku, kdy neměl dostatek kontaktů s ostatními psy. Často hraje roli i nedostatečný respekt k vlastnímu pánovi, chyby ve výchově a někdy i genetické vlivy, kdy záměrným šlechtěním byla bojechtivost v psech posilována. Typickou výchovnou chyboumajitelů zejména malých pejsků je, pokud nechají své psy vyprovokovat konflikt či projevit se vůči druhému psovi agresivně, a pak utéci do bezpečí pánovy náruče, kde je často ještě čeká odměna v podobě hýčkání a chlácholení. Takový pes je nejen zdrojem četných problémů s ostatními pejskaři a jejich miláčky, ale také často končí zakousnutím jiným psem, kdy se již nestačí spasit do ochraňující pánovy náruče a sklidit adekvátní agresivní reakci na svůj útok od silnějšího psa.
Psovi je třeba umožnit seznamování s ostatními psy. Ideální je možnost venčení se skupinkou pejsků nebo psí školka či cvičiště, kde zkušený výcvikář umožní vzájemné seznamování psů tak, aby nedošlo ke zranění psa ani člověka. Během několika návštěv si pes na cvičáku své místo najde. Jen častým stykem s ostatními psy se pes učí, jak se mezi nimi správně chovat.
Procvičuje poslušnost opět na místech, kde psi nejsou, a pak postupně v menší vzdálenosti od psů, optimální jsou psi za plotem. Při agresi psa nikdy neutěšujte, trest za nežádoucí agresivní chování musí být takový, aby okamžitě přerušil takové chování (lepší než okřiknutí je trhnutí vodítkem a nepříjemný zvuk - využijte například plechovku s mincemi či hřebíky nebo silnou houkačku).
PATOFYZIOLOGICKÁ AGRESIVITA
Pokud se v chování doposud klidného a normálně reagujícího psa projeví náhlá změna chování bez příčiny v souvislosti s nějakou změnou prostředí, vždy neecháme psa vyšetřit. Důvodem mohou být poranění, nejrůznější choroby, otrava, degenerativní změny aj.
- Můj pes, 3/2008, str. 8-11
