Karyosporóza
Původce:
"Prvoci" rodu Caryospora ze třídy kokcidií (Coccidea), u psů Caryospora bigenetica a C. simplex
Výskyt:
Caryospora bigenetica pochází z USA, C. simplex se vyskytuje v jižní Evropě, v jižní a jihovýchodní Asii
Parazitace:
Ve vývojovém cyklu těchto kokcidií dochází ke střídání hostitelů (jsou to heteroxenní neboli vícehostitelské druhy). Hlavními hostiteli, v nichž dochází k pohlavnímu rozmnožování, jsou hadi. Vedlejšími hostiteli jsou psi, kočky, hlodavci a další druhy savců.
V buňkách střevního epitelu hadů vznikají pohlavním rozmnožováním drobné, tlustě oblaněné útvary oválného tvaru zvané oocysty. Ty se do vnějšího prostředí dostávají spolu s trusem a jsou rozeznatelné (od oocyst případných jiných druhů kokcidií) podle typické struktury. Každá oocysta obsahuje jednu sporocystu (menší, tence oblaněný oválný útvar), v níž je vždy osm červíčkovitých sporozoitů, což jsou invazní stadia schopná nakazit vedlejšího hostitele - savce. Oocysty se musejí dostat do jeho organismu, aby vývoj cizopasníka mohl pokračovat. K nákaze dochází, zejména u hlodavců, pozřením kontaminované potravy (na níž ulpěly oocysty), nebo, hlavně u šelem, ulovením a pozřením jiného infikovaného savčího hostitele, např. hlodavce (k nákaze kontaminovanou potravou u nichž může dojít také, ale je méně pravděpodobná). V organismu vedlejšího hostitele probíhá nepohlavní rozmnožování. Účinkem trávicích šťáv se v jeho zažívacím traktu uvolňují z oocyst a sporocyst sporozoiti. Ti pronikají výstelkou střeva a krví a lymfou se dostávají do podkožního vaziva, kde se usazují, množí nepohlavně dělením a dávají vzniknout uzlovitým tkáňovým cystám, karyocystám, v nichž jsou stadia schopná nakazit hlavního hostitele - hada. Ten se infikuje pozřením kořisti, vedlejšího hostitele, např. hlodavce.
Parazitóza se projevuje u psů subkutánními noduly (uzly) - karyocystami. Okolní tkáň je podrážděná, reaguje tvorbou granulomů (útvarů z nakupeného vaziva), které vznikají např. při chronickém zánětu vyvolaném přítomností cizího tělesa v tkáni. Pokožka nad nimi svědí. Pes se škrábe a drobné oděrky se stávají vstupní branou sekundární bakteriální infekce, která způsobuje hnisání. Již v počáteční fázi onemocnění se zjišťují otoky kolem očí, otok nosu s povrchovými mokvavými poškozeními (lézemi), zduření ušních boltců, zánět meziprstí a nášlapných polštářků tlapek, šourku a kůže na břiše, což vše lze hodnotit jako reakci na zplodiny látkové výměny zoitů a karyocyst. Kokcidie rodu Caryospora jsou patogenní pouze pro jedince s oslabenými imunitními mechanismy. U jedinců s normálními nespecifickými obrannými reakcemi se parazitóza klinicky neprojevuje. Hostitelem druhu Caryospora simplex může být i zmije obecná (Vipera berus). Proto se karyosporóza může po zavlečení vyskytovat trvale i u nás.
Diagnosticky se uplatňuje nález zralých karyocyst, biopsie pyelogranulomů s následným histologickým vyšetřením bioptátu, při němž se hledají vývojová stadia karyospor. Stanovení diagnózy umožňuje imunohistochemická reakce s využitím monoklonálních protilátek.
Léčba a prevence:
Léčba není dosud známa a prevence spočívá v tom, že se psům zabrání v lovu a požírání možných infikovaných vedlejších hostitelů, neboť to je nejčastější způsob jejich nákazy. Onemocnění se projeví obvykle jen u zvířat trpících nějakým jiným závažným onemocněním nebo léčených kortikoidy. Je také třeba dbát na to, aby štěňata a dospělí psi byli pravidelně odčervováni, aby byli včas očkováni a přeočkováváni proti přenosným nemocem, aby jejich výživa byla kvalitní a skutečně plnohodnotná (důležitý je zejména dostatek vitaminů) atd. Vzhledem k imunosupresivním účinkům kortikoidů je nutno se vyhýbat důsledně jejich celkové aplikaci v banálních indikacích.
Ivan Stuchlý
Pes - přítel člověka, 3/2007, str. 37
