Když má pes nadváhu

 

Překrmování, nevhodný typ stravy, nedostatek pohybu, momentální hormonální stav i genetická vybavenost, to vše mohou být důvody, proč se z našeho psa stane tlouštík. „Přilepšováním“ psovi rozhodně neprospějeme: dýchavičná koule s příliš namáhaným kosterním aparátem i krevním oběhem a s narušeným zažíváním jen těžko může projevovat zadost ze života – a nastává kolotoč: jediná aktivita, kterou je takový pes ještě schopen provozovat, je žebrat o další a další pamlsky, případně dojít k misce se žrádlem.

 

Jak poznat kila navíc

Prostým pohledem; a pokud sám majitel (častěji majitelka) tloušťku svého psa „nevidí“, brzy ji na ni více či méně taktně upozorní někdo z okolí.

Jsme-li na vážkách, psa zvážíme a porovnáme s váhou psa podobného typu, čistokrevní psi mají váhu předepsanou standardem.

 

Jak vážit

S malými a středně velkými plemeny nebývá při vážení problém. Zvážíme se na běžné osobní váze se psem v náručí, a pak, aniž bychom sami z váhy sestoupili, psa odložíme; rozdíl obou vah znamená hmotnost psa. Problém může nastat při vážení velkých a obřích plemen; například taková doga může dosáhnout až 70 kilogramů. Každý veterinář má váhu pro tato plemena, ale pokud potřebujeme psa vážit častěji, než navštěvujeme veterinu, nezbývá než zkusit vyhledat ochotného majitele váhy zvané decimálka někde v okolí: na farmě, nádraží apod.

 

První stupeň – nadváha

Ke zjevným známkám tloustnutí patří, když nemůžeme psovi nahmatat žebra, když dříve čiperný pes přestává jevit radost z pohybu a že mnohem víc oddychuje po sebemenší námaze. Recept je stejný jako u lidí: snížíme příjem kalorií a zvýšíme denní penzum pohybu.

Kalorickou hodnotu snižujeme buď podáváním menších porcí běžného krmiva, a pokud to nepřináší kýžený efekt, přejdeme na stravu pro psy s nižší aktivitou. Denní dávku stravy můžeme rozdělit na dvě až čtyři menší várky. Protahujeme čas procházek a snažíme se psa udržovat v náročném pohybu: aportováním, honičkami s ostatními psy nebo alespoň rychlejší chůzí.

Pokud je už nutné začít s redukční dietou, necháme psa prohlédnout veterinářem. Kromě objektivního zhodnocení celkového zdravotního stavu nám poradí, jak při redukční dietě správně a pro psa bezpečně postupovat.

 

Druhý stupeň – obezita

Obezita výrazným způsobem přispívá ke zkrácení života našeho psa. Vyvolává mj. poruchy metabolismu. Přitom v civilizovaném světě je obézní téměř třetina doma chovaných psů! Proto jestliže nemá pes vidět žebra ani náznakem a má velké břicho, které bývá zpravidla ještě zvýrazněné propadlou linií hřbetu, je třeba ihned jednat. Necháme odborně naplánovat program cvičení, postupně přejdeme na speciální nízkokalorické krmivo přímo určené pro obézní psy, a hlavně – budeme důslední my i ostatní členové rodiny. Nebudeme trpět žádné žebrání, podstrkovat zbytky od stolu, a pamlsky za odměnu udělíme jen výjimečně. Většina psů má ráda syrovou mrkev, kterou můžeme psovi dopřát i v rámci diety. A nedokážeme-li odolat žalujícím psím očím, odvoláme psa po dobu rodinného stolování do vedlejší místnosti.

 

Mýty o obezitě

-  Kastrací se mnohdy zdůvodňuje zvýšení váhy. Ovšem ke zvyšování hmotnosti dochází po dosažení pohlavní zralosti, což je současně doba, kdy se kastrace provádí.

 

Cukrovka jako porucha metabolismu může přispívat k nadváze, ale budeme-li dodržovat důsledně předepsané krmné dávky, sami uvidíme, že důvodem obezity našeho psa není „jen“ diabetes.

 

-  O redukčním krmivu se traduje, že neobsahuje všechno, co pes pro svůj život potřebuje. Pokud budeme kupovat krmivo značkové (které rozhodně nemusí být to nejdražší), získáme jistotu, že krmení zachovává veškeré potřebné živiny ve správném poměru – a ušetříme za doplňkovou stravu s vitamíny, minerály ap.

 

-    Mnozí majitelé psů se domnívají, že jednotvárná, každodenně stejná potrava psy omrzí. Je pravda, že pes dá přednost kousku masa před miskou plnou obvyklých granulí, případně že po nějakém čase výraznějšího přísunu masa může běžnou stravu ignorovat; není ale pravda, že by trpěl „chutěmi“ bez vnějších podnětů. Dokonce ani není žádoucí měnit bezdůvodně osvědčenou značku, protože citlivější psi mohou reagovat podrážděním žaludku a střev. Najdeme proto co nejdříve takovou potravu, která psovi chutná,  je výživná přiměřeně životnímu období a pracovnímu zatížení psa, obsahuje všechny potřebné živiny a vyhovuje nám i finančně.

 

Odměnou nám bude pes, který se bude se ztrátou každého kila víc a déle těšit ze života.

 

 

 

Planeta zvířat, říjen 2008, str. 22 - 23