Lavinový pes musí být nejlepší
Výběr psa pro lavinový výcvik není běžnou záležitostí a ani se netýká širokého okruhu kynologů, a přesto jsou psovodi Horské služby často tázaní, kteří psi jsou pro takové využití nejvhodnější. Jejich zkušenosti mohou inspirovat i další kynology k zamyšlení nad výběrem psů, neboť mnohé poznatky záchranářů mají obecnější platnost.
Limitující požadavky
"Kvalitních psů z hlediska povahových vlastností a čichových schopností je hodně. Jenomže při výběru plemena pro lavinové práce nás omezuje konstituce a osrstění. Pro účely záchrany nejsou vhodni velcí, těžcí a nemotorní psi. Nejsou vhodní psi s dlouhou srstí, nebo naopak s příliš krátkou," říká Ladislav Milan, jeden ze zakladatelů kynologie Horské služby v Československu a dříve šéf Strediska lavinovej prevencie Jasná v Nízkých Tatrách. K tomu dodává, že pes by měl mít středně velkou, silnou, a přitom ne příliš těžkou konstituci, kvalitní osrstění a musí být vytrvalý.
Osrstění tak akorát
Pro lavinového psa se nehodí dlouháá srst, která je při práci na obtíž. Namrzá na ní sníh a pak se zachytává na větve nebo kořeny lavinou stržených stromů. Vyžadující je slabé osrstění, neboť neposkytuje zvířeti dostatečnou ochranu při dlouhém pobytu v drsných podmínkách. Nejen mráz, ale i neustálý kontakt se zmrzlým či mokrým sněhem není pro choulostivé psy. Málo osrstění psi mají velké energetickévýdaje, jejich výkonnost je tak omezená a ohrožené je jejich zdraví.
Vyrovnaná povaha
Dostatečný temperament, mírná povaha a učenlivost patří k dalším důležitým kritériím při výběru lavinového psa. Bez vloh pro snadný výcvik by práce se psem byla příliš zdlouhavá, a to v zimních horách není nic snadného ani pro fyzicky zdatného a trpělivého psovoda. Vylučujícími vlastnostmi jsou dominance i submisivita - obě vlohy ve vyhraněné podobě jsou pro záchranářského psa §hodnocené jako problémové. Obě se však dají spolu s dalšími předpohlady rozpoznat výběrovými testy štěňat a s velkou pravděpodobností tak předejít nevhodné volbě jedince. Důležité je i snadné přivyknutí na přepravu pozemními dopravními prostředky a vrtulníkem, ale to už dnes vhodnou výchovou a postupným přivykáním snadno zvládne každý psovod.
Spolehlivý nos
Čichovými schopnostmi záchranáři nemyslí jen dobré rozlišovací schopnosti a čichovou paměť, ale pro ně je stejně důležitá pátrací vitalita či slídění a větření. Pokud jde o čichové vlohy, nevládne mezi záchranáři jednotný názor. A ostatně nejen mezi psovody Horské služby. Někdo tvrdí, že každý pes je zrozen pro práci nosem, neboť je to jeho nejdůležitější orgán pro vnímání a hodnocení svého okolí, ale na čichu závisí i přežití šelem, z nichž se zrodili naši psi. Jde jen o to, jak dokáže psovod naložit s čichovými předpoklady svého zvířete. Jiní jsou zase přesvědčeni, že schopnosti nosů psů jsou dosti odlišné, a to i v rámci jednoho plemena, proto sází na výběr mezi dospělými zvířaty, u nichž se vlohy vykrystalizovaly do pracovní výkonnosti.
Ideál nenajdeme
Známe sice požadavky na ideálního lavinového psa, ale takový by se těžko hledal. Kritériím je nejblíže německý ovčák, ale to je také důvod, proč například Horská záchranná služba Slovenské republiky vybírá pro svoje potřeby výhradně z tohoto plemena. V tomto duchu radil vojákům při zakládání družstva záchranářů Armády ČR i Laco Milan. "Dobré výsledky měli také psi jiných plemen, jako třeba slovenský čuvač, některé druhy severských plemen, ale i kříženci. Hodně záleží na individuálních schopnostech zvířete. Jenomže každý experiment při volbě plemene je nejistý. Proto z hlediska dobrého výběru je největší pravděpodobnost dobré volby u německých ovčáků. U sledovaného chovu pak nejsme závislí na výběru jedince, ale předpoklady k záchranařině můžeme posuzovat rovněž podle hodnocení kvalit rodičů, které je v průkazech původu dosti podrobné."
Individualita
Horská služba ČR používá německé ovčáky, ale v roce 1992 se ve Špindlerově Mlýně poprvé objevila fenka labradora. "Bylo to spíše jen testování plemena. Do služby jsem ji nikdy nezařadil. Po zkušenostech s ní jsem se však o pár let později pro toto plemeno rozhodl. Opatřil jsem si štěně labradora a začal ho připravovat k lavinovým a později i dalším záchranářským zkouškám," uvedl Karel Novák, vedoucí psovodů Horské služby ČR, u které je od roku 1971 a během záchranářské profese se po jeho boku vystřídalo šest generací německých ovčáků. Původně pracoval Karel Novák jako hajný, a tak má stále blízko k loveckým psům. A to byl rovněž jeden z motivů, proč si chtěl vyzkoušet labradora. "Jago má spoustu předností loveckého psa, a přitom vyniká přátelskostí, důvěřivostí a ochotou k poslušnosti. To je důležité, neboť pes u Horské služby sice pracuje v náročném prostředí, ale jinak je stále v kontaktu s návštěvníky hor. První zkoušku jsem s ním složil v Alpách u Bergwachtu v jeho šesti měsících, což u německého ovčáka v tomto věku nepřipadalo v úvahu. Tím samozřejmě nechci říct, že snadnější a výrazně rychlejší výcvik je dán jen plemenem. Nepochybně jsem měl štěstí na volbu jedince, neboť předchozí fenka labradora nebyla zdaleka tak dobrá," zdůrazňuje Karel Novák význam individuality.
Věk
Záchranáři považují za nejvhodnější začít s výcvikem štěněte, ale nevylučují ani přípravu psa do dvou let, pokud nebyl pokažen dosavadním výcvikem. Výjimka však potvrzuje pravidlo. A to i v souvilslosti, že u Horské služby nemohou být dominantní jedinci, kteří nejdou daleko pro kousnutí. Takového psa totiž Horská služba v Tatrách měla a dokonce patřil k nejlepším. Byl to německý ovčák, kterého Horská služba převzala od slovenské policie v polovině devadesátých let, protože byl příliš agresivní. Jenomže měl vynikající čich a tolik energie, že záchranáře lákalo jeho využití. A záměr vyšel. Mezi lidmi se mimo práci na sněhu sice musel pohybovat s náhubkem, ale jakmile se dostal do laviny, byl to pracant k nezaplacení. Na svém kontě měl mnoho nalezených osob, mezi nimi i bývalého českého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška a jeho dceru, kteří zahynuli v lavině Západních Tater.
Střecha nad hlavou
Psovodi Horské služby zásadně preferují ustájení psa venku. "Lavinový pes musí být tvrdý a otužilý, a do bytu nepatří ani z dalších důvodů. Pracuje v prostředí, kde nachytá do srsti vlhkost a znečištění, které nelze běžným kartáčováním odstranit. Proto je lepší bouda, která je pro něho bezpečným a útulným místem k odpočinku. K tomu je samozřejmě potřebný dostatečný výběh, ale variant ustájení venku je více," dodává Ladislav Milan.
Pes - přítel člověka, 12/2006, str. 26-27
