Motivace
Chování (nejen) psů závisí na typu motivace. Stejné podněty ale nemusejí vždy způsobit stejnou reakci: miska plná masa může někdy vyvolat hltavé pozření jejího obsahu, jindy nezájem a ledabylé očichávání. Znamená to, že motivaci ovlivňuje i momentální fyzický stav – v tomto případě, zda je pes hladový nebo sytý.
Motivace psů
Pohnutky označované jako motivace mohou být hlad, chuť na pamlsek, touha po pohlazení, snaha o sebeuplatnění ve smečce, vztah k pánovi… Blízko k motivační složce jednání mají i emoce – strach, agresivita, náklonnost apod.
Různé typy motivace působí na organismus psa různou silou. Některé motivace jsou pouze odhadnutelné, jiné lze objektivně změřit. Třeba intenzita hladu a žízně se dá změřit i porovnat podle množství vody nebo potravy, kterou zvíře požije. Rovněž se dá měřit zvýšená pohyblivost, kterou zvířata trpí při nedostatku vody, potravy nebo jiných potřeb (např. samice v říji bez partnera). A měřit se dá i obtížnost překážek, které je pes ochoten překonat, aby uspokojil své potřeby. Čím obtížnější překážka, tím vyšší je intenzita motivace.
V životě psa však může působit několik souběžně působících motivací, a některé dokonce mohou působit proti sobě. Například u feny, která pečuje o štěňata a má hlad a žízeň, přičemž misky s vodou jsou mimo kotec, pak záleží na intenzitě působících motivací, která převládne a podmíní tak chování zvířete.
Hlad jako specifická motivace
Pes vystavený delšímu hladovění se nepokojně pohybuje a se zvýšenou intenzitou reaguje na podněty, které jej praxe naučila spojovat s blížícím se krmením: pán blížící se ke skříňce s potravou, otvírání konzervy, přenesení misky na krmení. Ve stavu očekávání blížícího se nasycení si odmítá hrát, nechce ani pít a je neklidný až do doby, než se nažere. Ve smečce pak nejenže stoupá zmíněný neklid jednotlivců, ale i četnost agresivních projevů.
Samovolné jednání
Psi v lidské společnosti jsou omezováni v mnoha směrech ve svém přirozeném, samovolném chování. Nesmějí požírat nalezenou potravu, přestože z psího hlediska je nejen nezávadná, ale dokonce lákavá; je jim bráněno ve volném pohybu a lovu zvěře; a výběr sexuálních partnerů, který je ve volné přírodě vázán na celou řadu sociálních rituálů, provádí chovatel na základě zcela jiných kritérií.
Samovolné spontánní chování je takové instinktivní jednání, které ztratilo původní účel a slouží jen k uvolnění vnitřního napětí. I když se projevuje v mnoha oblastech, jeho účinky se dají snadno popsat na sexuálním chování:
Psi žijící v lidské smečce jsou často vystavováni nepřirozenému stavu, kdy např. z dosahu mladého, pohlavně dospělého, zdravého a dobře živeného psa jsou odstraněny všechny klíčové podněty, tedy objekty vyvolávající instinktivní jednání: v určitých údobích pak narůstá výrazně sexuální vyladění, ke kterému přispívají i vzdálené pachy hárajících fen. Silné pudové ladění tedy vychází z organismu psa a okolní podněty je zesilují. Jak narůstá intenzita motivace, může být další, spontánní jednání vyvoláno třebas nepatrným podnětem, nebo dojde k jeho samovolnému spuštění. V praxi to znamená, že organismus psa ve snaze uchránit vlastní nervový systém před poškozením v důsledku mohutného nahromadění vnitřních podnětů spustí instinktivní jednání i bez přímého podnětu a pes se uspokojí buď až do výronu semene, nebo alespoň sekretu uretrálních Littréových žláz např. na matraci, na jiném samci nebo třebas na noze psovoda. Tyto objekty nejsou pro dané chování charakteristické, a proto se nazývají náhražkové podněty.
Dalším příkladem typických náhrad je hárající fena postižená falešnou březostí. Vlivem uvolňovaných hormonů je fena ve stavu skutečně připomínajícím březost, a to včetně připravenosti ke kojení či zabezpečení bezpečného pelechu. Mnohé feny se silnou motivací mateřství pak jako náhradu sbírají různé hračky, přenášejí je, olizují a zahřívají.
Ovšem ani vlk ve smečce nežije bez řady omezení. Zákony smečky jsou však zvířatům přirozené a všichni jedinci se dokážou vyrovnat s panujícími sociálními vztahy.
Planeta zvířat, říjen 2008, str. 20
