Rakovina u psů
Za posledních dvacet let se stále zvyšuje počet psů, kteří trpí nějakým nádorovým onemocněním. Je to dáno mimo jiné i tím, že se dožívají vyššího věku, než tomu bylo v minulosti, a rakovina je onemocnění převážně starých psů. Dožití se požehnaného věku je umožněno lepší výživou, vakcinací proti dříve smrtelným bakteriálním či virovým nákazám, ale hlavně celkově větší a lepší péčí ze strany majitelů. Tento trend byl zaznamenán v posledních 10 - 20 letech. Podle posledních studií je rakovina nejčastější příčinou úmrtí psů - až 45% psů, kteří žili 10 a více let, zemřelo na rakovinu.
Jiná doba, jiný mrav
Za posledních několik let se také hodně změnil přístup majitelů ke psům s nějakým nádorovým onemocněním. Dříve majitelé často nebyli ochotni do starého psa investovat finance za operace a další léčbu. Často se psík nechal prostě dožít, dokud mu nádor nezačal opravdu vadit, a pak ho majitelé nechali uspat. Nyní je to trochu jinak. Pes je člen rodiny, chtějí mu dopřát to nejlepší, a tak i mnohdy nákladná veterinární péče s nejistým výsledkem je to, co požadují, aby měli jistotu, že pro svého psa udělali opravdu všechno.
Špatné naprogramování
Jak vlastně taková rakovina vznikne a co to je? Jedná se o onemocnění, které má svůj původ v genetickém naprogramování jednotlivých buněk. Ve většině případů se na vzniku rakoviny podílí více genů a také vlivy prostředí. Ty hrají roli ne úplně zanedbatelnou. Velmi zjednodušeně řečeno dojde ke špatnému naprogramování buňky, která se místo svého naprogramovaného zániku začne nekontrolovatelně množit. Rakovinou může být postižena jakákoli tkáň či orgán v psím organismu. To jaké bude mít důsledky, se odvíjí od povahy daného nádoru. Podle jejich agresivity a invazivity je můžeme rozdělit do dvou základních skupin na nádory nezhoubné (benigní) a nádory zhoubné (magilní).
Klíčové slovo: magilní
Benigní tumory mohou vyrůst kdekoli, rostou obvykle pomaleji a pouze lokálně. Organismu škodí hlavně tím, že lokálně tlačí, mohou vytvářet obstrukce, ale nemají tendenci šířit se v organismu tvorbou metastáz. Magilní tumory rostou většinou rychleji a poměrně agresivně. Jejich největším nebezpečím je právě tvorba metastáz, kdy dochází k intenzivnímu rozsevu nádorových buněk v organismu krevní či lymfatickou cestou. Často tak při diagnostice takového nádoru nacházíme, kromě původního tumoru, ještě další jinde v orgánech. Ale nedá se jednoznačně říci, že nezhoubný nádor je pro organismus méně škodlivý. Může například ucpat střevo nebo dorůst takových rozměrů, že ač netvoří další ložiska, sám o sobě je neoperabilní.
Podrobná diagnostika je základ
A jak můžeme novotvary diagnostikovat? Pokud přijde majitel, že na těle psa našel nějakou bulku, je to asi nejjednodušší - na bulku si můžeme sáhnout a zhodnotit, zda je volná a dobře ohraničená, či zda se šíří v okolí. Ptáme se, jak rychle vyrostla, a snažíme se pohmatem zjistit, jestli je pro psa bolestivá, či nikoly. Následně můžeme provést takzvanou tenkojehelnou aspirační biopsii, kdy pomocí jehly a stříkačky do bulky píchneme a nabereme si malý vzorek. Bulky se zachytí v jehle a my je pak přeneseme na sklíčko - to obarvíme a pod mikroskopem si pak odebraný vzorek prohlédneme. Dá se tak orientačně zjistit, o jaký typ nádoru se jedná, zda bude spíše benigní, či maligní, a následně se rozhodujeme po domluvě s majitelem, zda přistoupit k chirurgickému odstranění. Po odstranění tumoru je vhodné poslat ho na histologické vyšetření, které nám dá jasnou diagnozu o jaký nádor se jednalo a jaké byl povahy. To je případ, kdy je novotvar na těle psa zjevný. Ve spoustě případů ale nádor není vidět, je ukrytý uvnitř těla a majitel často přichází s tím, že se psík chová jinak něž obvykle, může méně žrát, pít, nebo naopak trpět žíznivostí, může kašlat, zvracet, být malátný - vše záleží na tom, kde je nádor umístěný, který orgán zasáhl a v jakém rozsahu. Některé nádory mohou být také například hormonálně aktivní a tím ovlivňovat metabolismus psa. Zde je pro nás diagnostika obtížnější - opíráme se o informace ze strany majitele, psa si řádně vyšetříme a následují další vyšetření jako krevní rozbory, rentgen či ultrazvukové vyšetření, aby se nám podařilo novotvar lokalizovat. Už jsou často dostupná i taková vyšetření, jako je CT či magnetická rezonance. Podle toho, kde se nachází, můžeme dále uvažovat o chirurgickém řešení, pokud je možné nádor odstranit, či o konzervativní léčbě, která má za úkol obvykle zpomalit progresi novotvaru a ulevit zvířeti.
Léčbu snášejí lépe než lidé
Léčba rakoviny u psů se stále rozvíjí a objevují se nové možnosti, nicméně k těm, které mají humánní lékaři, se blížíme jen velmi pomalu. Zruční veterinární chirurgové jsou schopní velkou část novotvarů odstranit, pokud to jen jde, ale zatím nemáme možnost transplantovat nové orgány po odebrání těch rakovinou postižených, naše možnosti týkající se likvidace metastáz jsou také zatím velmi omezené. Jsou popsány četné chemoterapeutické protokoly, kdy se jedná převážně o chemickou léčbu, ale na rozdíl od lidí ve většině případů u psů lépe tolerovanou. Psi obvykle po chemoterapii netrpí nevolností, nepadá jim srst a celkově to snášejí obvykle velmi dobře. Zatím však nemáme rutinně dostupnou například radioterapii, která je schopná cíleně zničit metastázy a tím prodloužit přežívání zvířat.
Psí kusy, 9/2010, str. 58
