Významné doplňkové látky ve výživě psů

Všichni víme, že psi patří mezi psovité šelmi. Často však zapomínáme, že jako šelmy jsou vázány na určitý typ potravy. V průběhu svého vývoje se v rámci savců diferencovali jako predátoři na příjem živočišných krmiv a k tomu se přizpůsobila i jejich trávicí soustava a celý jejich metabolismus. Přestože jde o masožravce, menší část jejich jídelníčku představujíi krmiva rostlinná.

 

Tato skutečnost často vede k nesprávným názorům, které chtějí ze psa udělat vegetariána. Ani dlouhodobé spolužití a určitým způsobem i spolustolování s člověkem ve své podstatě nezměnilo psa jako masožravce. Specializace psa a jeho divokých předků na živočišná krmiva způsobilo, že tato zvířata ztratila schopnost ve svém těle syntetizovat pro život důležité látky, protože je přijímali na rozdíl od ostatních, například býložravých savců, běžně svou přirozenou potravou.

Změnou výživových zvyklostí u psů prezentovaných přechodem od přirozených krmiv na krmiva doma připravovaná a především v současné době na průmyslově vyráběná krmiva nastala potřeba, aby tato krmiva uspokojila nejen jejich živinové a energetické potřeby, ale aby obsahovaly i specificky účinné látky, které často tato uměle připravovaná krmiva postrádají (nebo se zde vyskytují jen v malých množstvích) a pro psy jsou k jejich životu a zdraví nezbytné. S výrobou průmyslových krmiv proto vyvstala potřeba doplňovat tato krmiva ještě dalšími specificky účinnými látkami, které ve výživě zvířat označujeme jako látky doplňkové. Jde o důsledek jejich nízkého zastoupení, případně jejich úplné absence, v krmných surovinách určených k výrobě krmiv. Na nejvýznamější z těchto doplňkových látek chceme upozornit v tomto článku.

 

 

Nejvýznamější specificky účinné látky přidávané do krmiv

 

Esenciální aminokyseliny

Aminokyseliny jsou součástí bílkovin.  Volně žijící masožravci je v dostatečné míře přijímají přirozenou potravou - masem. V bílkovinách je obsaženo přibližně 20 základních aminokyselin. Aminokyseliny jsou základními živinami nezbytnými pro život zvířete. Jsou důležité pro výstavbu a obnovu jednotlivých tkání, zejména tkáně svalové. Jejich přísun do organismu krmivem je nejdůležitější u mladých rostoucích zvířat, zvířat březích a kojících. U dospělých a především starých zvířat se potřeba aminokyselin snižuje, protože slouží pouze k obnově tkání. Ani při zvýšeném výkonu se potřeba aminokyselin výrazně nezvyšuje. Částečně využívají masožravci aminokyseliny i z hlediska energetické potřeby. Oproti jiným živinám nejsou zvířata schopná ve svém organismu syntetizovat aminokyseliny z jiných živin. Část aminokyselin v organismu zvířete může být syntetizována, ale opět z jiné aminokyseliny. Z hlediska výživy však existuje řada aminokyselin, jejichž potřebu organismus zvířete může pokrýt pouze jejich příjmem z krmiva. Jde o tzv. esenciální aminokyseliny. V současné době považujeme za esenciální 10 aminokyselin (lysin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, isoleucin, threonin, methionin, valin, arginin), u kočky 11 aminokyselin (10 + taurin). Tyto esenciální aminokyseliny musí mít zvířata k dispozici  v krmivu a to v dostatečném množství, ale i ve vzájemném poměru, aby pokryly potřebu zvířete nutnou pro výstavbu a obnovu tělesných proteinů. Ideální by bylo, kdyby aminokyselinové složení bílkoviny krmiva se co nejvíce přibližovalo aminokyselinovému složení bílkovin těla. Změnou výživových zvyklostí u chovaných psů a především s nástupem průmyslově vyráběných krmiv dochází k tomu, že v krmivu jsou v nedostatečné míře zastoupené některé esenciální aminokyseliny. Z tohoto důvodu je nutné do průmyslově vyráběných krmiv tyto aminokyseliny přidávat jako syntetické. Z nejvýznamějších pravidelně přidávaných aminokyselin do uměle vyráběných krmiv lze uvést syntetický lysin a methionin. Nedostatek lysinu v krmivu vede k nedostatečnému růstu a vývoji u rostoucích štěňat a má i negativní vliv na vývoj plodů u gravidních fen a produkci mléka. Je potřebný i z hlediska tvorby tělesných chrupavek a pojivových tkání. Lysin je významný i jako výchozí látka pro syntézu L-karnitinu. Methionin  jako sirná amino kyselina má velký význam z hlediska vývoje a kvality srsti a proti stresu a nervovým poruchám.

 

Esenciální mastné kyseliny

Mastné kyseliny jsou organické kyseliny, které jsou součástí tuků. Většina jednoduchých tuků je složena z glycerolu a mastných kyselin. Rozdíly mezi jednotlivými tuky a oleji (rostlinné tuky) jsou dány právě rozdílným zastoupením jednotlivých mastných kyselin. Tyto mastné kyseliny se rozdělují podle řady kritérií, například podle počtu uhlíků (C) v jejich molekule. Nejčastěji se setkáváme s tuky obsahující mastné kyseliny od 1 do 25 uhlíků (označovány C1...C25). Dále se rozdělují podle chemické vazby mezi jednotlivými uhlíky, buď obsahují jen jednoduché vazby (C-C), pak hovoříme o nasycených mystných kyselinách (například kyselina octová), nebo mezi některými z uhlíků v jejich molekule je tzv. dvojná vazba (C=C), pak hovoříme o nenasycených mastných kyselinách. Podle počtu těchto dvojných vazeb rozdělujeme mastné kyseliny s jednou dvojnou vazbou na tzv. mononenasycené mastné kyseliny (označení MUFA), a obsahují-li dvě a více dvojných vazeb, tzv. polynenasycené mastné kyseliny (označení PUFA). Jejich biologický účinek na organismus zvířete spočívá i v tom, na kterém uhlíku u nenasycených mastných kyselin je umístěna dvojná vazba. Podle toho rozdělujeme tyto mastné kyseliny do tří skupin a to na skupinu mastných kyselin Omega 9 (označení ω 9, 'Ω 9 nebo n-9), skupinu Omega 6 (označení ω 6, 'Ω 6 nebo n-6) a skupinu Omega 3 (označení ω 3, 'Ω 3 nebo n-3).

Z dietetického hlediska jsou důležité mastné kyseliny (FA) především ze skupiny ω 6 FA (kyselina linolová, kyselina γ linolenová a kyselina arachidonová) a ω 3 FA (kyselina α linolenová, kyselina eicosapentaenová EPA a kyselina docosahexaenová DHA). U psů je nutný přísun kyseliny linolové a kyseliny α linolenové, u kočky i kyseliny arachidonové, protože tato zvířata oproti ostatním savcům ztratila schopnost ve svém těle tyto kyseliny syntetizovat.

 

Kyselina linolová

Její nedostatek vede k poruchám látkové výměny, což se projevuje poklesem růstové intenzityu zvířat (zejména u mladých zvířat), k patologickým změnám na kůži (manifestujícími se šupinatostí pokožky) a dochází k prodloužení hojení ran, poruchám zraku, chování a psychiky.

 

Kyselina arachidonová

Její nedostatek vede k poruchám ve vývoji mozku a nervů (již v období březosti), dále dochází k poruchám vývoje embrya, k poruchám reprodukce, k poruchám imunologických reakcí a k poruchám ve vývoji kostí.

 

Kyselina eicosapentaenová (EPA) a kyselina docosabexaenová (DHA)

Tyto ω 3 FA mají velký biologický význam z hlediska vývoje a funkce mozkové tkáně, ochrany před zánětlivými stavy, zmírnění revmatických stavů apod.

 

Nové vědecké informace poukazují na to, že z dietetického hlediska je vhodné v dietě zajistit ω 3 FA a ω 6 FA v určitém množství, ale především v poměru 1.5-10 (preventivně) 1:1 (léčebně). Do speciálních diet se tyto často chybějící PUFA přidávají k podpoře léčby dlouhodobých kožních onemocnění, provázených zánětlivou reakcí a projevy svědění. Dále při onemocnění ledvin (při akutním ledvinném selhání). Velké praktické uplatnění našly tyto mastné kyseliny i při léčbě zvířat s nádorovým onemocněním, protože u těchto kyselin byl prokázán pozitivní efekt na snížení až zastavení růstu některých nádorových buněk. Ve veterinární praxi se využívají k léčbě  zánětlivých stavů trávicího traktu, žaludku, ledvin a kloubů. Jejich zdrojem jsou rostlinné a živočišné tuky, kyselina linolová ω 6 FA (olej světlicový, slunečnicový, kukuřičný, sójový), kyselina γ linolenová ω 6 FA (olej brutnákový, černorybízový, pupalkový, konopný), kyselina α linolenová ω 3 FA (olej lněný, černorybízový, konopný, vanilkový, sójový), kyselina eicosapentaenová EPA ω 3 FA a kyselina docosahexaenová DHA ω 3 FA (olej z mořských ryb).

 

 

Další významné doplňkové látky

 

L-karnitin

Vyskytuje se ve všech živočišných tkáních, nejvíce je obsažen ve tkáni svalové. Většina živočišných organismů je schopna v rámci svého metabolismu karnitin syntetizovat. Jako výchozí pro syntézu L-karnitinu je aminokyselina lysin. Je důležitý z hlediska uvolňování energie z tuků v organismu. Přestože je do určité míry schopen organismus masožravců syntetizovat karnitin omezeně v játrech, je potřebný jeho určitý přísun krmivem, především u psů v pracovní zátěži. Přechodem na průmyslová krmiva, zvláště u těch s nižším zastoupením živočišných komponent, se může L-karnitin stát deficitním. Obdobně se s jeho zvýšenou potřebou můžeme setkat u zvýřat vystavených zvýšeným energetickým nárokům (vysokobřezí a laktující zvířata). Doplněk L-karnitinu je vhodný především do krmiv pro psy v zátěži (sportovní, lovečtí, služební), dále pro seniory a v léčebných dietách podávaných při obezitě. Dlouhodobý nedostatek L-karnitinu může vyvolat srdeční poruchy v podobě zvětšení srdce, ochabnutí srdeční svaloviny a vedoucí k poklesu výkonnosti a vyčerpání. Jeho nedostatek se může projevit poruchou růstu a opožděným vývojem štěňat, svalovou ochablostí i poruchou vývoje kostry. Obecně je jeho význam dáván i do souvislosti s činností mozku a kvalitou spermatu. Jeho zdrojem jsou živočišné produkty, především červené maso a vnitřnosti.

 

Taurin (aminokyselina)

Taurin je aminokyselina, která vzniká u živočichů ze sirných aminokyselin. Většina živočichů je schopna v rámci svého metabolismu taurin syntetizovat. Kočkovité šelmy pravděpodobně v průběhu fylogenetického vývoje ztratily schopnost syntetizovat taurin, protože byl v nadbytku v jejich přirozeném krmivu. Taurin se uplatňuje při syntéze žlučových kyselin a tím se podílí na trávení a resorpci tuků. Dále slouží ke správné činnosti nervových buněk, kde působí jako důležitý nervový přenašeč především v mozku a oční sítnici. Taurin má význam i při vývoji mozku koťat již v průběhu intrauterinního života. Z tohoto pohledu  je nutné zajistit jeho dostatek v dietě gravidní kočky. Taurin má i silné antioxidační účinky. Jeho nedostatek se může objevit i u diet s nízkým zastoupením živočišných surovin, nedostatku sirných aminokyselin v dietě nebo při jejich nadměrném tepelném ošetření. Nejčastěji se jeho nedostatek projevuje poruchami zraku (až oslepnutí), kdy dochází k degenerativním změnám sítnice. Dále jsou popisovány chorobné změny v srdeční činnosti. Jsou popisovány i negativní účinky vysokých dávek taurinu, které působí tlumivě na nervovou činnost. Za zdroj taurinu lze považovat maso, především maso ryb. Doporučená dávka taurinu (NRC) je 400 mg/kg krmiva.

 

Lecitin

Jde o směs přírodních fosfolipidů. Tyto látky mají velký biologický význam z hlediska optimální funkce buněčných stěn. Je obsažen v mozku, játrech a ledvinách. Představuje ochranu nervů, vede ke zlepšení kondice a konstituce jedince a má antioxidační účinek. Jeho vliv spočívá i ve zlepšení prokrvení kůže, má pozitivní vliv na růst a vývoj srsti, na posílení imunitního systému, na reprodukční schopnost samic, na zlepšení využitelnosti živin (zejména tuků) a zlepšuje funkční stav cév. Lecitin je zdrojem cholinu, inozitolu a esenciálních mastných kyselin. Obecně zlepšuje technologické vlastnosti krmiv a působí jako přirozený antioxidant. Jeho zdrojem jsou především rostlinné oleje, ale i živočišné tuky (vaječný žloutek).

 

Inositol

Chemicky patří mezi cukry. Vyskytuje se prakticky ve všech buňkách. Je součástí buněčných membrán a ovlivňuje buněčný transport živin mezi buňkou a jejím vnějším prostředím. Inositol je v rámci metabolismu meziproduktem při syntéze kyseliny askorbové (vitamin C). Rovněž se podílí na buněčném transportu mastných kyselin a cholesterolu. Většina suchozemských zvířat (i člověk) nepotřebuje exogenní inositol, zatímco pro mnohé živočichy, například ryby a korýše, je esenciální živinou. Jak již bylo uvedeno, inositol je hlavní složkou buněčných membrán a zabraňuje spolu s dalšími látkami (kyselinou listovou, vitaminy B6 a B12) hromadění tuku v játrech. Je důležitý pro mozkové, oční a střevní buňky. Jeho výborným zdrojem je lecitin.

 

Cholin

V organismu je významný pro syntézu acetylcholinu, který je důležitý pro správnou činnost nervové soustavy. Dále je důležitý z hlediska zajištění normální funkce a vývoje chrupavek kostí. Významná je i jeho funkce v metabolismu tuků a působí preventivně proti nadměrnému hromadění tuků v játrech. Jeho dlouhodobý nedostatek v dietě se může manifestovat tukovou degenerací jater, porušením funkce ledvin, neplodností, poruchami růstu, deformací kostí, vysokým krevním tlakem apod.

 

Antioxidanty

V souvislosti s výrobou průmyslových směsí se staly nezastupitelnou součástí vyráběných krmiv. V krmivech se vyskytují buď jako přirozeně přítomné, nebo u průmyslově vyráběných krmiv se přidávají syntetické jako stabilizátory proti oxidaci. Jejich biologická funkce spočívá v tom, že tzv. "zhášejí volné radikály" v organismu zvířat nebo člověka. K vnějším zdrojům volných radikálů patří například UV záření, radiace, některé léky nebo škodlivé látky v krmivech. Způsobují poškození buněčných membrán a tím narušují funkci buněk, které poškozují - dochází k tzv. oxidativnímu stresu. Ve výrobě krmiv se používají ke stabilizaci tuků proti oxidaci. K nejvýznamějším syntetickým antioxidantům používaným ke stabilizaci krmiv patří:

Etoxyquin

Jde o nejúčinnější chemický antioxidant. Jsou diskutovány jeho neurotoxické (negativní účinek na nervový systém) a nádorové účinky. Dlouhodobé studie však ukazují u psů a koček, že tyto negativní účinky se mohou projevovat jen při jeho velmi vysokých dávkách, které se v krmivech prakticky nevyskytují.

Existuje i řada přirozených látek v krmivech, které mají, i když ne tak vysoké, antioxidační účinky. Jako přírodní antioxidanty působí vitaminy E a C. Směs tokoferolů (provitamin E) lze považovat jen za velmi slabé antioxidanty, proto se ke zvýšení jejich antioxidační účinnosti přidávají další látky jako například kyselina citronová, vitamin C, lecitin, rozmarýnový extrakt apod. Mezi přírodní antioxidanty patří i skupina tzv. karotenů (β karoten, lycopen, canthaxanthin a asthaxanthin a další). β karoten má kromě svých antioxidačních účinků pozitivní vliv na zvýšení reprodukčních schopností v podobě redukce embryonální úmrtnosti, stimuluje pozitivní produkci hormonu progesteronu a má pozitivní vliv na funkci pohlavních orgánů. U psů a koček má β karoten v dávce 50mg pozitivní vliv na funkci vaječníků a dělohy. β karoten je významný i v prevenci nádorových onemocnění. β karoten má význam i z hlediska zlepšení funkce imunitního systému, což představuje ochranu organismu před infekčními chorobami.

U lycopenu byly prokázány účinky proti řadě bakteriálních patogenů. Obdobně i u canthaxanthinu a asthaxanthinu jsou popisovány účinky snižující až zastavující růst některých nádorů.

 

Chondroprotektiva

Chondroprotektiva představují komplex přírodních látek, které pomáhají zajišťovat fyziologickou funkci kostry, zejména kloubů. Chondroprotektiva podávaná v krmivu lze využít z hlediska prevence, ale i terapie řady ortopedických onemocnění. Použití těchto látek je vhodné preventivně použít u zvířat s genetickou predispozicí kloubních onemocnění, u zvířat v zátěži a u obézních a starých zvířat, u kterých se přirozeně s věkem snižuje regenerační schopnost kloubních chrupavek. Z této skupiny jsou nejvýznamnější glukosamin a chondroitinsulfát. 

Glukosamin tvoří klíčovou substanci pro syntézu proteoglykanů, které mají zásadní význam z hlediska vývoje a funkce kloubních chrupavek. Chondroitinsulfát stimuluje tvorbu kloubů a aktivuje další substráty pro syntézu proteoglykanů.

Řada prováděných studií potvrzuje pozitivní vliv uvedených látek na zlepšení kloubních funkcí a snížení bolestivosti. Jako biologicky účinný je doporučován i kolagenní hydrolyzát obsahující vhodné látky pro výstavbu a obnovu kloubních chrupavek, šlach a vazů.

 

Probiotika

Jde o přípravky vyráběné na bázi živých nebo devitalizovaných mikrobiálních kultur upravených do stabilních aplikačních forem. Jejich primární účinek je lokalizován na trávicí aparát, kde pozitivně ovlivňují mikrobiální skladbu střeva. Svými účinky, tj. produkcí bakteriocinů a snížením pH, změnou redox-potenciálu, potlačují růst nevhodných, podmíněně patogenních a některých patogenních mikroorganismů. Navíc tím, že obsadí sliznici střeva, zamezují uchycení a průnik patogenních mikroorganismů do organismu zvířete. Výsledkem je lepší adaptace zvířat na vnější podmínky, zrychlení tělesného vývoje (hlavně u mláďat) a zvýšené odolnosti k nutričním stresům a bakteriálním infekcím. Nejčastěji v komerčních probiotických přípravcích jsou zastoupeny skupiny mikroorganismů Lactobacillus, Bacillus, Streptococcus a Bifidobacterium. Jejich účinek je především preventivního charakteru, i když některé přípravky jsou doporučovány i k léčebnému použití.

 

Prebiotika

Jde o cukry (oligosacharidy, ale i některé polysacharidy), které mají v tlustém střevě schopnost stimulovat růst prospěšných bakterií na úkor podmíněně patogenních a některých patogenních mikroorganismů a tím zlepšovat zdravotní stav hostitelského organismu (selektivní působení). Tyto tzv. bioaktivní sloučeniny podporují růst prospěšné mikroflóry a obdobně jako probiotika zamezují některým patogenním mikroorganismům se uchytit ke střevní sliznici. Jde o tzv. funkční sacharidy. Mají tzv. bifidogenní vlastnosti, tj. podporují růst bifidobakterií a vedou ke snížení populací ostatních nežádoucích střevních bakterií. Produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem, jako je kyselina octová (energetický zdroj pro organismus), kyselina propionová (snížení cholesterolu v krvi) a kyselina máselná (hlavní zdroj energie pro buňky sliznice tlustého střeva). Kyselina máselná má schopnost podporovat zániky rakovinných buněk (prevence rakoviny tlustého střeva). V současné době našly největší využití především sacharidy nacházející se v buněčných stěnách kvasinek, tzv. oligosacharidy mannanů.

 

Zeolity

Zeolity představují rozsáhlou a velmi rozmanitou skupinu minerálů. Jejich specifické fyzikálně-chemické vlastnosti  jim dávají vlastnost v trávicím ústrojí vázat řadu toxických látek a tím zamezit jejich průniku do organismu zvířete. Při jejich aplikaci jako doplňku do krmiva dochází ke zlepšení využití živin krmiva, zeolity působí pozitivně i na mechanismus trávení, podílejí se na eliminaci těžkých kovů, radioaktivních prvků, mykotoxinů a dalších toxických látek, které mohou kontaminovat krmiva. Nejvýznamější ze zeolitů jsou klinoptilolity. Významným přínosem použití je i jejich schopnost vázat čpavek a další zapáchající látky ve výkalech a tím snížit jejich vylučování do prostředí. Ve výživě psů aktivně působí na látkovou výměnu, obranyschopnost, vitalitu, pracovní výkonnost a celkový dobrý zdravotní stav. Jak uvádějí někteří autoři, přídavek zeolitu do krmiva zkrátil dobu a závažnost průjmů u saňových psů.

 

Rostlinná aditiva

V současné době jsou předmětem velkého zájmu ve výživě hospodářských, ale i domácích zvířat nejrůznější rostlinné doplňkové látky ze skupiny nižších (řasy) i vyšších rostlin (léčivé rostliny). Do krmiv se přidávají v podobě sušených rostlin nebo jejich částí (celá rostlina, list, květ, kořen, oddenek apod.) nebo nejrůznějších výtažků (extrakty, výluhy apod.). Při jejich použití se využívá toho, že rostliny obsahují celou řadu nejrůznějších účinných látek. Jde o velmi perspektivní skupinu doplňkových látek, u které se teprve hledá jejich významné uplatňení. Dosud není plně využit ve výživě zvířat obrovský biologický potenciál rostlin, zejména rostlin léčivých. Tyto rostliny obsahují obrovskou škálu nejrůznějších účinných látek působících likvidaci škodlivých bakterií (působí baktericidně) nebo omezení jejich množení (bakteriostaticky), řada z nich působí příznivě na trávení (stomachika), mají protizánětlivé účinky (adstringencia), stresu zvířat (antidepresiva) a podporují imunitní systém (imunostimulancia). Rostliny obsahují i řadu dalších látek, které mohou pozitivně ovlivnit zdravotní stav zvířat. Tato problematika je značně rozsáhlá, překračující rámec tohoto článku. Dá se očekávat, že do budoucnosti bude využívání těchto tzv. rostlinných aditiv předmětem stále zvyšujícího se zájmu, tak jak to lze vidět u jiných zvířat (například hospodářských zvířat), ale i ve výživě člověka.

Mezi aditivní látky patří celá řada dalších skupin látek, jako jsou emulgátory, pojiva, látky želírující, regulátory kyselosti, antikokcidika, enzymy, konzervancia, zchutňovadla a další. K nejvýznamějším doplňkovým látkám patří i skupina vitaminů a minerálních látek, především stopových prvků. Každá z těchto skupin by však vyžadovala samostatné pojednání.

 

 

 

Text prof. MVDr. ing. Pavel Suchý, CSc., prof. ing. Eva Straková, Ph.D.

Ústav výživy, zootechniky a zoohygieny

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Svět psů, 9/2008, str. 58-61