BARF - nový směr ve výživě psů?
Němečtí chovatelé a majitelé psů začali používat nová slova - "barfen" a "das Barfen". Ta by se dala počeštit jako "barfovat" a "barfování". Kde se tahle slova vzala a co znamenají?
V západní Evropě vznikl mezi chovateli a majiteli psů velký zájem o směr ve výživě a krmení psů označovaný zkratkou BARF. Ta pochází z anglického "Bones and Raw Food" (tj. kosti a syrová potrava) ři původnějšího "Born Again Raw Feeder" (tj. znovunalezení syrového krmiva) a z německého "Biologisch Artgerechte Rohe Fütterung" (tj. biologicky vhodné syrové krmení). Jak z překladů plyne, jde vlastně o krmení čerstvým, resp. syrovým masem, kostmi, zeleninou, ovocem, vejci atd. Je to jakási snaha o návrat k přírodě, přirozené potravě, v podstatě odůvodněná zkušeností, že konfekční průmyslově vyráběná kompletní krmiva nedokážou stoprocentně uspokojit výživové nároky úplně všech jedinců věkové i hmotnostní kategorie, pro kterou jsou deklarována. Je to stejné jako s konfekčními oděvy - většině osob majících příslušnou velikost vyhovují, nikoli však všem, a jen málokomu padnou tak dokonale, jako kdyby byly šité na míru. Nutriční potřeba jednotlivých psů či fen je velmi proměnlivá. Mění se v závislosti na jejich plemenné příslušnosti, věku, fyzické zátěži, tělesné hmotnosti, biochemické individualitě a podmínkách prostředí. Biochemickou individualitou se rozumí jedinečné dědičné založení každého jedince projevující se například jeho neopakovatelným exteriérem, ale také individuálními nutričními nároky, které se mohou měnit i v průběhu doby a to v závislosti na vnějších podmínách, s ohledem na výstavní, chovné či výcvikové zatížení, klima, ubytování atd. Aktuální nutřiční potřeba určitého jedince může být pro každou jednotlivou složku potravy kvantitativně odlišná od výživových nároků jiného jedince i od průměrných hodnot udávaných pro skupinu jedinců téhož plemene, věku a tělesné hmotnosti. Obecně platí, že někteří jedinci mohou vyžadovat dvojnásobek až desetinásobek těch složek potravy (živin, vitaminů, minerálů, vitagenů aj. látek), které stačí jiným. BARF je podle svých propagátorů návratem k přírodě. Vychází z předpokladu, že pro psa jako šelmu je nejvhodnější ta potrava, která se co nejvíce blíží stravě volně žijících psovitých šelem, zejména vlka. Není sporu o tom, že čerstvá potrava (ať syrová nebo vařená) je pro psa čichově i chuˇově většinou mnohem atraktivnější než průmyslově vyrobená suchá krmná směs. Přijímají ji zpravidla mnohem ochotněji i ti jedinci, s nimiž jsou při zkrmování granulí větší nebo menší problémy. Ovšem krmení syrovým masem, syrovými kostmi a syrovou zeleninou, což je podstata "barfování", obvykle nekriticky přehlíží některé méně světlé stránky tohoto způsobu výživy domácích psů.
Opomíjí například skutečnost, že maso zvířat porážených na jatkách, byť syrové, neobsahuje ani vitaminy, ani jiné látky, které s masem ulovené kořisti získává volně žijící psovitá šelma. Vlk požírá (pokud měl dobrý lov) maso právě ulovené kořisti, tedy úplně čerstvé, konzumuje také vnitřnosti včetně střeva a to i s jeho obsahem. Taková potrava je opravdu bohatá na vitaminy a jiné látky. Prostřednictvím nestráveného obsahu zažívacího traktu uloveného býložravce přijímá vlk i rostlinnou složku stravy a to ve stavu dokonale vyhovujícím možnostem jeho relativně krátkého a jednoduše uspořádaného zažívacího traktu, tj. pro jeho organismus využitelném (čerstvou rostlinnou potravu jinat tráví většinou nedostatečně, slouží mu převážně jako zdroj vlákniny).Po této stránce není vykrvené maso jatečných zvířat, ato ani ve stavu syrovém, s masem čerstvě zabité kořisti srovnatelné. Vyznavači "barfování" také příliš neberou ohled na některá významná, byť třeba jen potenciální, zdravotní rizika spojená se zkrmováním syrového masa a kostí, jako je například trichinelóza, toxoplazmóza, sarkosporidióza, salmonelóza, Aujeszkyho nemoc. Všechna tato onemocnění se přenášejí syrovým masem (salmonelóza také syrovými vejci). Jejich záchyty nejsou u nás příliš časté, ale to je způsobeno tím, že se velmi často čerstvým masem vůbec nekrmí, anebo se krmí masem tepelně zpracovaným či aspoň promraženým. Nákaza původcem trichinelózy, hlísticí druhu Trichinella spiralis, přichází navíc v úvahu pouze u masa unikajícího veterinární kontrole na jatkách (domácí porážky, ulovená černá zvěř).
Všem těmto rizikům lze předejít tepelnou úpravou masa nebo jeho déle trvajícím promražením na -18 až -20°C. Vaření masa je ovšem na první pohled v příkrém rozporu s požadavky BARFu. Plnohodnotné pro účely krmení psa podle této metody je pouze maso syrové. Promrznutí nevadí, tepelná úprava je však údajně znehodnocuje. O krmení masem syrovým nebo vařeným se diskutovalo už dávno před tím, než se u nás na trhu objevily v 90. letech minulého století první granulované kompletní krmné směsi. Názory příznivců a odpůrců byly - jak jinak - nesmiřitelné, nicméně pravda je, že zastánci zkrmování syrového masa jatečných zvířat nikdy nepředložili žádné jednoznačné důkazy o tom, že je pro psa stravitelnější a z výživářského hlediska přínosnější než maso vařené.
Nesporné je, že varem dochází k tepelné denaturaci proteinů. K té však dochází i při krmení syrovým masem, pouze jinou cestou, chemickou. Postará se o ni kyselina solná v žaludku psa. Kdyby k ní totiž nedošlo, nebyly by proteiny stravitelné, využitelné pro organismus psa. Jejich denaturace, ať tepelná, nebo chemická, je prvním krokem v procesu jejich trávení, jímž musejí být rozloženy až na své základní stavební kameny - aminokyseliny - teprve ty jsou vstřebatelné. To znamená, že v porovnání s masem syrovým je maso vařené snáze stravitelné. O ztrátách vitaminů není vůbec třeba uvažovat. Vitaminy vyskytující se v mase čerstvě zabitého nevykrveného zvířete (kořisti vlka) chybějí v mase na jatkách poražených a vykrvených zvířat, takže to, co v mase naní, nelze varem zničit. Ničení minerálií varem, ať již makroelementů, nebo mikroelementů (stopových prvků), vůbec nepřichází v úvahu, nerostným látkámvar nevadí, neničí je.
Při krmení masem, ať již syrovým nebo vyřeným, je však třeba uvážit ještě obsah makroelementů, vápníku a fosforu. Ten činí například v kuřecím mase (svalovině) 1 (Ca):17 (P), a je tedy podstatně jiný, dokonce naprosto opačný, než potřebuje v potravě pes (u dospělých by měl činit tento poměr zhruba 1,2:1 u mladých a zvláště rychle rosoucích jedinců asi 1,8:1 ve prospěch vápníku). Je-li tedy základem výživy psa převážně maso, hrozí nebezpečí nedostatečné kalcifikace kostí a jejich snadné lámavosti, stav, pro který mají Němci trefné označení Nurfleischsyndrom (tj. soubor příznaků z krmení pouhým masem), což bylo v minulosti typické onemocnění řeznických psů. Podávání kostí může nepoměr mezi vápníkem a fosforem z masa do určité míry kompenzovat, sotva lze však předpokládat, že by pes mohl (navíc v syrovém stavu) zkonzumovat takové množství kostí, aby se poměr vápníku a fosforu změnil v potravě z krajně nevhodného na žádoucí. Naštěstí je možno tuto disproporci snadno kompenzovat stejně jako nedostatek vitaminů v tzv. přirozené stravě podáváním vhodných doplňkových krmiv, s nímž i propagátoři "barfování" počítají. Je při tomto způsobu výživy nevyhnutelné, kromě jiného proto, že psu krmenému přírodní stravou chybí odpovídající množství rostlinné složky a v ní obsažených látek a někdy i vlákniny (která je sice nestravitelná, ale pro normální průběh trávení nezbytná). Mnozí psi mají rádi určité druhy zeleniny a ovoce, ale ty, které jsou ochotni přijímat, protože jim chuˇově vyhovují, potřebné spektrum a množství vitaminů a vápníku nejsou schopny dodat, resp. pes jich zpravidla nedokáže zkonzumovat a strávit pravidelně takové množství, které je nezbytné k uspokojení požadavků jeho organismu.
BARF je nesporně pochopitelnou, i když poněkud extrémní reakcí na fakt, že konfekční průmyslově vyráběné kompletní krmné směsi nejsou schopny dokonale uspokojit výživové nároky všech jedinců. Má však také svá úskalí. Vycházejí-li jeho stoupenci z předpokladu, že je návratem k přírodě, k přirozené stravě psovité šelmy, měli by vzít v úvahu nejméně dva nepopiratelné fakty.
Zaprvé že domácí pes není už po mnoho tisíciletí totéž co vlk, tedy že není volně žijící psovitou šelmou, že domácími psy jsou jak plemena velikosti čivavy, tak irského vlkodava (což nelze zohlednit pouhým množstvím předloženého krmiva), a zadruhé že potravou vlka není jenom maso zabitých velkých zvířat, že do ní patří také spousta drobných savců, především hlodavců (s nimiž, protože je požírá vcelku, pozře i množství natrávených a tudíž fermentovaných a pro něho využitelných semen), různých plodů (o něž by domácí psi vůbec neměli zájem) a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, dospělců a larev, ale i měkkýšů, o které by domácí pes ani nezavadil (resp. majitel by mu je nikdy nedal), i když jsou také cenným zdrojem proteinů i jiných látek.
Přesto by návrat k přirozenější stravě, i když už by asi nemohla být zahrnuta do systému BARF, mohl vést ke zlepšení výživy i zdravotního stavu mnoha psů a fen a tím ke zmenšení starostí a trápení jejich majitelů. Několik posledních roků roste, zejména v USA, zájem o tzv. nekompletní krmiva. Systém krmení na nich založený v sobě spojuje do značné míry výhody krmení čerstvě připravenou stravou a potravou průmyslově vyrobenou. Nekompletní krmiva (několik je jich i na našem trhu) obsahují suroviny rostlinného původu vhodným způsobem průmyslově zpracované do krmné směsi obohacené o vitaminy, neobsahují však žádné proteiny živočišného původu. Ty se do krmné dávky dodávají ve formě vařeného (příp. syrového, dobře promrzlého a před krmením prohřátého) masa vhodného druhu - kuřecího, krůtího, hovězího, skopového, králičího. Příprava takového krmiva je snadná - suché nekompletní krmivo se zalije masovým vývarem nebo vodou (o teplotě do 50°C) a po nabobtnání se do něj přidá odpovídající množství masa (poměr obou základních složek se dá podle aktuální potřeby měnit). Takové krmivo je pro psa chuťově atraktivní, v podstatě blízké přirozené stravě, a je-li správně připravené, podle aktuální potřeby doplněné o některé specifické látky, dokáže v plném rozsahu pružně vyhovět výživovým nárokům jeho organismu. Je mu zkrátka "ušité na míru".
Důležitý je poměr
Vzájemný poměr vápníku a fosforu v některých potravinách používaných ke krmení psů:
| potravina | vápník (Ca) | fosfor (P) |
| mrkev | 1 | 0,8 |
| mléko kravské (plnotučné) | 1 | 0,8 |
| tvaroh bez tuku | 1 | 2 |
| tvaroh tučný | 1 | 2 |
| vejce celá | 1 | 4 |
| vaječný žloutek | 1 | 4 |
| rýže loupaná | 1 | 5 |
| ovesné vločky | 1 | 7 |
| treska | 1 | 11 |
| maso hovězí (svalovina) | 1 | 16 |
| maso kuřecí (svalovina) | 1 | 17 |
| makrela | 1 | 48 |
Pozor na syrová vejce!
Syrová vejce mohou být pro psa příjemným a hodnotným zpestředním stravy. Obsahují nemalé množství vitaminu E, což je pozitivní. Negativní je, že vaječný bílek obsahuje také avidin a ovomucoid, což jsou (naštěstí) termolabilní proteiny, z nichž první tvoří s vitaminem H neboli biotinem nerozpustný komplex, čímž jej činí pro psa nevyužitelným, a druhý inhibuje (podobně jako sója) v tenkém střevě pro trávení proteinů velmi důležitý pankteatický enzym trypsin. Proto pravidelné a časté podávání celých syrových vajec vyvolá po čase avitaminózu H a narušuje trávení (využitelnost) proteinů. Takže - syrové vejce sice může být vhodným obohacením stravy psa, ale vždy by se měl podávat pouze žloutek a to nejvýše 1krát až 2krát za týden.
Pozor na mléko!
Mléko je cenným zdrojem pro psa dobře využitelných proteinů a teké vápníku. Jenže kravské mléko určené pro lidský konzum není pro psa vhoné. A kozí jakbysmet! A dětská mléčná výživa zrovna tak. Není to tukem, jak se traduje. Je to tím, že mléko kravské (a z něho vyrobená náhradní strava pro děti), stejně jako kozí, obsahuje množství laktózy (mléčného cukru), na které není organismus většiny psů příslušně enzymicky vybaven. Nedisponuje takovým množstvím laktázy (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou (velmi zkratkovitě řečeno) bakteriální dysbalance ve střevě, která se projeví průjmem. Takže - bez rizika zažívacích obtíží může pes (ať štěně, nebo dospělý) pít pouze speciálně vyrobené kvalitní delaktozované mléko určené pro psy.
Pozor na tvaroh!
Tvaroh bývá s oblibou vydáván za významný a vydatný zdroj vápníku. Staří a zkušení chovatelé tradičně radí a doporučují jeho zkrmování ve velkých množstvích tam, kde hrozí nedostatek vápníku. Ve skutečnosti je tvaroh bohatým zdrojem proteinů živočišného původu, pro psa dobře využitelných, s obsahem vápníku to však je horší. Nějaký v něm sice je, ale současně je v něm také podstatně větší množství fosforu. Poměr obou makroprvků, vápníku a fosforu, je v tvarohu přesně opačný, než pes potřebuje. Takže - tvaroh může být významným obohacením potravy psa, ale vzhledem k nevhodnému poměru Ca:P by se neměl podávat častěji než 1krát až 2krát týdně.
Ivan Stuchlý
Svět psů, 9/2008, str. 68-70
