Horké léto a Mistrovství ČR v agility dlouhosrstých a krátkosrstých collií - 29. 6. 2013

místo:          Louny

rozhodčí:      Jiřina Máčková (CZ)

 

 

jump:                   DIS

LA2:                     2V

agi:                      DIS

speciál jump:        4D

 

součet:    7. místo

 

 

Na tyto závody jsme se rozhodli teprve den před jejich konáním. Sabryho dvouměsíční nicnedělání bylo znát, ani jsem nijak nepočítala s úspěchem. 

 

U prvního běhu - jumpu, jsme se diskli mojí chybou, kdy jsem Sabrymu sice naznačila dlouhou rukou, že má něco obíhat, ale povel jsem mu neřekla a navíc jsem udělala krok dozadu, čímž jsem mu řekla "tu skočku skočíš zepředu". Nicméně, kdybychom se nediskli zde, bylo by to o kousek dál, kdy Broučeho zaujal nějaký pach. Aby skočil poslední skočku, musela jsem ho lákat a téměř prosit na kolenou...

Zkouška se Sabrymu, řekla bych povedla, škoda jen trestných za čas, ale jak jsem řekla, nemůžu po něm chtít výkony ;-)

Při chystání na třetí běh jsem si říkala, že Sabry dostal chuť závodit. Jeho nadšení skončilo poté, co si všiml Breezinky (šeltička) přicházející do areálu cvičáku, jenž loni hárala a on se z ní mohl zbláznit. U šesté překážky se mi ještě povedlo ho tak tak zastavit na hranici parkuru a přivolat ho zpátky, bohužel o pár překážek dál parkur stejně opustil. Abychom dokončili parkur, musela jsem si pro něj doslova dojít a na parkur ho dotáhnout. I poté parkur "lehce" nevnímal.

Po této příhodě jsem přemýšlela, jestli si ten poslední parkur - speciál, máme zaběhnout. Nakonec jsem si řekla, že když už jsme po strastiplné několika hodinové cestě z Prahy na tyto závody dojeli, poběžíme. Hned na čtvrté překážce (tunel) bylo odmítnutí a ani už nevím, kde jsme získali chybu, časem jsem se už ani nezabývala. Na Sabrym byla pěkně vidět únava.

 

Jinak naše cesta do Loun byla opravdu strastiplná...

Vstávali jsme  (tedy já, Brouče ještě půlhoďky spalo) o půl čtvrté ráno. Po čtvrté se šlo venčit a v 04:23 nám jel autobus na Dejvickou, kde jsem opět Sabryho nechala chvilku se proběhnout a pak jsme jeli na Hlavák (Hlavní nádraží), odkud nám před čtvrt na šest jel rychlík se zastávkou v Lovosicích,  kde jsme měli vystoupit. Mrzelo mě, že vlak nestavěl i v Sedlci, vstávali bychom o dobrou třičtvrtě hodinu déle. 

Nicméně přijeli jsme na Hlavák, šli jsme k eskalátoru, nejdřív na mě Sabry hodil pohled typu "fakt musím", ale šel, následně si sedl. Vstát se mu vůbec nechtělo, to až když dojel úplně na konec, ho eskalátor donutil vstát. Na nástupišti u vlaku Sabry hodil zpátečku, že nepojede. Říkám "Sabrýsku neboj, pojď hop". Hmmm, ani náhodou. Zabít. Tak jsem si sundala věci, dala je do vlaku a že Sabryho vezmu do náruče. To "zvíře jedno" v tu chvíli udělalo "mrtvého psa" a já neměla šanci ho do té náruče vzít. Už jsem přemýšlela, že někoho požádám, aby mi asistoval při přenosu Sabryho do vlaku, když v tu chvíli se Brouk rozhodl, že si sám nastoupí. Tak si do vlaku po schůdcích s naprostou samozřejmností vyhopkal jako by se nechumelilo. Chvíli poté, co jsme se uvelebili, nastoupil pán, spustil na mě, že týrám psa a nevím, co ještě a už jsem myslela, že na mě někoho zavolá... Tak jsem se ho zeptala, proč podle něj svého psa týrám. Odpověď: "Cestujete s ním. Pes by měl být pouze na zahradě." Asi po čtvrt hodině jízdy mi říká "Asi to budu muset přehodnotit, jemu se to cestování, zdá se, líbí". 

V Lovosicích se nám vystoupit nepodařilo, náš rychlík měl zpoždění. Tak jsme dojeli až do Ústí nad Labem, kde jsme letěli na informace. Paní říkám "Chci do Loun. Je mi jedno jak, čím a s kolika přestupy, ale chci tam být co nejdříve". Paní mrkla do počítače a říká "Vlak vám jede až v půl deváté," já na to "Musí jet něco dřív, je mi opravdu jedno jak, ale musím tam být co nejdříve". Tak zase koukla do počítače a říká "Za tři minuty vám jede vlak do Mostu, kde přestoupíte na vlak do Žatce, ale v Postoloprtech budete muset zase přestoupit přestoupit.

Tak jsme zase letěli na stejné nástupiště, jen na vedlejší kolej. V Mostě jsme vystoupili z vlaku jako první a už slyším "Ukončete nástup do vlaku na koleji 1a do Žatce". Tak jsme běželi přes celé nádraží a na psůvodčího, jenž akorát chtěl zavřít dveře volám "Počkejte na nás!!!" Velice milý průvodčí, když jsme se k němu přiblížili, přemýšlela jsem, jestli to není Petr Rybář, rozhodčí agility, kterému byl tento pán tak podobný :-)

V Postoloprtech jsme přestoupili na vlak do Loun a já doufala, že se nám to už nijak nezkomplikuje.

 

Moje VELKÉ DÍKY!!! patří Pavle Bártové a panu Chrastnému. Pavla nám díky komplikacím zařídila odvoz z nádraží a pan Chrastný byl tak hodný, že pro nás dojel.

 

Návrat do Prahy se s ranním chaosem srovnat nedal. Z areálu cvičáku jsme do města na poslední autobus do Prahy šli hezky pěšky, aby se Sabry pořádně vyvenčíl. 

Doufala jsem, že nás vezmou. Tady u nás na severu - jablonecko, liberecko do autobusu berou psi normálně. Nikdy se mi nestalo, že by nás nevzali, ani když v autobuse byli tři psi - pokud už v autobuse nějaký pes je, řidič Vás může odmítnout, ale to se mi opravdu nikdy nestalo, jen mě upozornil na jiné psy. Po tomto víkendu jsem zjistila, že pokud máte psa, kočárek či nějaké větší zavazadlo, jeďte raději vlakem, z autobusu Vás většinou vyhodí - proto jsme ráno jeli vlakem a ne autobusem.

Z Loun jsme se v příjemné společnosti dopravili do Prahy - Stodůlek, odkud jsme pěšky s doprovodem došli na Zličín na autobus s konečnou na Dejvické. 

 

I přes Sabryho ranní "nechce se mi, trhni si" ho musím za cestování s ním pochválit. Kromě toho prvního nastoupení do vlaku nastupoval i vystupoval   rychle, žádné skákání, přesně tak, jak se to učil. Na nikoho nezavrčel ani nezaštěkal, jen když ho někdo chtěl pohladit, vynadal mu. Jn, Brouče není jeden z našich zlaťáků. Myšlení zlaťáků - podívejte, tady jsem; foťte si mě, musím být na všech fotkách; hlaďte mě...  Myšlení Sabryho je naprosto opačné. Chcete-li si ho nějak napózovat a vyfotit, máte většinou smůlu, chce se prostě vypařit. Hlazení - a co takhle pohladit někoho jiného, nechce se vám? (To mi připomíná Jell-Jerrýho - nešahej na mě, máš určitě špinavé ruce a já se zase budu muset celý umýt.) A pozornost - Nevšímejte si mě, já na vás také nečučím...