Krmení psů během jejich života

Základem zdravého chovu psů jsou kvalitní a silní rodiče, kteří se rovným dílem podílejí na genetickém základu plánovaného vrhu. Spojení kvalitních a zdravých rodičů je zárukou získání kvalitních, silných, zdravých a životaschopných štěňat. Žádný z rodičovského páru by neměl mít dědičné poruchy zdraví. Proto je nutné při koupi štěněte otázku zdraví rodičů, a potažmo i štěněte, prodiskutovat s chovatelem.

 

Krmení psa je velmi důležité, avšak neméně důležitý je i systém krmení. Celá řada majitelů psů dělá chybu, když používá dva rozdílné typy krmiv, například při ranním krmení předkládají svému psovi suchá krmiva a večer pak použijí doma připravené krmivo. Neuvědomují si, že trávicí trakt psa nemůže v průběhu jednoho dne strávit dva různé typy krmiv. Takový způsob krmení může z dlouhodobého hlediska přinést řadu problémů, které je nutné v důsledku řešit za účasti veterinárního lékaře. Psovi nejlépe vyhovuje plnohodnotné krmivo v odpovídaícím množství a kvalitě, které se dlouhodobě nemění. V případě záměny krmiva nebo krmného systému je nutné psa na změny pozvolna navykat.

Krmná dávka musí obsahovat vyrovnanou a vhodnou kombinaci jednotlivých živin a měla by splňovat následující tři podmínky:

Bílkoviny jako krmivo pro psa musí obsahovat všechny nepostradatelné aminokyseliny v množství odpovídajícím jejich potřebě a musí být zastoupeny ve vzájemném poměru. Vzájemný poměr aminokyselin se vyjadřuje aminokyselině lyzinu a představuje tzv. ideální bílkovinu pro psa. Tato podmínka je velmi závažná při krmení psa krmnými směsmi a vyšším zastoupením rostlinných krmiv.

Vzájemný poměr mezi obsahem bílkovin, tuků a sacharidů z hlediska podílu energie má být následující:

Podíl energie získané z bílkovin by se měl pohybovat v rozmezí od 22% do 27%, podíl energie získané z tuků a sacharidů by se měl pohybovat v rozmezí od 73 do 78%. Pozor na zastoupení sacharidů v krmných směsích s vyšším podílem  rostlinných krmiv. Sacharidy by neměly v plnění potřeb energie převažovat nad tukovou složkou dávky.

Jiné poměry jsou nevhodné a neodpovídají potřebám psů.

Krmná dávka musí být lehce stravitelná.

 

Krmení štěňat a roztoucích psů

Požadavky na přísun živin a energie u rostoucích zvířat, v závislosti na jejich živé hmotnosti, jsou větší než u dospělých jedinců. Růst je komplexní, vysoce integrovaný proces, ve kterém se prolínají vztahy mezi genotypem (dědičným základem), neurohumorálními funkcemi, životním prostředím a výživou štěněte. Mladá rostoucí zvířata obecně potřebují pro podporu svého rychlého růstu vyšší úroveň výživy. Štěňata potřebují ke svému růstu dvakrát až čtyřikrát více energie než dospělí jedinci. Stejně tak mají i vyšší požadavky na přísun minerálních látek pro zdravý růst jejich kostí a zubů. Proto musí v období růstu přijímat, v poměru ke své tělesné hmotnosti, větší množství krmiva. S ohledem na menší kapacitu jejich žaludku musí být krmná dávka rozdělena a štěňata krmíme v průběhu celého dne více menšími dávkami. Pro zajištění dostatečného přísunu živin a energie musí použité krmivo splňovat potřebné parametry: musí být dostatečně koncentrované pro zajištění adekvátního příjmu živin a energie, musí být snadno stravitelné pro maximální využití jeho živin a energie, musí být vyrovnané, aby zajistilo správné množství a poměr jednotlivých živin s ohledem na potřeby štěněte, musí být chtné, aby je štěně dobře přijímalo.

Z pohledu výživy se jedná o velmi náročné období života psa. Podvýživa štěňat vede ke zpomalení růstu, a proto je třeba dietu štěněte upravit tak, aby zajistila jejich dostetečný růst a vývoj. Nedostatky v množství a vzájemném poměru živin v krmivu mohou mít pro štěně vážné a mnohdy nevratné následky. Zejména rychle rostoucí štěňata větších a velkých plemen jsou náchylná k poruchám vývoje kostry. Nutné je upozornit i na to, že není dobré v období růstu štěňata překrmovat. Následky se mohou u štěňat projevit nejen obezitou, ale i různými metabolickými poruchami, především v nesouměrném vývoji celého psího organismu.

Štěňata ve svém nejranějším období vývoje rostou poměrně rychle a většina jedinců všech plemen dosáhne 50% své hmotnosti v dospělosti už ve věku 5 až 6 měsíců. Existuje však velký rozdíl v hmotnosti dospělých psů a rovněž různá plemena potřebují pro dosažení své dospělé tělesné hmotnosti delší dobu než malá plemena psů. Například trpasličí jezevčík dosáhne dospělosti okolo 9 měsíců věku, zatímco labrador nebo novofunlandský pes dosáhnou své dospělé hmotnosti až ve věku 15 resp. 18 měsíců. V době odstavu, mezi 6. až 8. týdnem věku, jsou potřeby energie na jednotku tělesné hmotnosti štěněte přibližně dvojnásobné v porovnání s dospělým jedincem téhož plemene. Jak štěňata rostou, snižují se postupně jejich požadavky na potřebu energie. Jakmile dosáhnou 40% hmotnosti dospělého jedince, požadují 1,6 násoběk, a při dosažení 80% hmotnosti dospělého jedince, už je to jen 1,2 násobek množství energie dávky dospělého psa. Vedle větší potřeby energie potřebují štěňata a rostoucí psi v porovnání s dospělými psi i větší množství ostatních živin, z těch pak především kvalitních bílkovin. Jedině kvalitní zdroj bílkovin může štěňatům a rostoucím psům zajistit v odpovídajícím množství všechny potřebné esenciální aminokyseliny. Bílkoviny jsoou nezbytné pro tvorbu nových tkání rostoucích psů, ale i k úhradě jejich metabolických potřeb. Podíl bílkovin v dietě by měl zajistit 11 až 22% energetické potřeby. Záleží to na prostředí, kde je pes chován, na plemeni psa, stejně jako i na zdroji bílkovin zařazených v dietě. Nadměrné zastoupení bílkovin v dietě nevede, jak se řada chovatelů domnívá, k lepšímu vývoji svalové hmoty a ke zlepšení kondice rostoucích psů, ale nadbytečné bílkoviny se většinou z těla vylučují v moči ve formě močoviny. Nepostradatelnou živinou pro štěňata a rostoucí psy je tuk, který je vhodným a koncentrovaným zdrojem energie a navíc zlepšuje i chutnost krmiva.

Naproti tomu sacharidy nejsou nezbytnou složkou diety štěňat a rostoucích psů, protože jejich organismus je schopen potřebné množství glukózy syntetizovat z aminokyselin v procesu zvaném glukoneogeneze. Přesto jsou sacharidy vhodným a laciným zdrojem energie v dietě psů. Proti všeobecně rozšířenému názoru mléko není nezbytnou složkou diety štěňat po odstavu, může však být vhodným zdrojem živin. Nepoužívá se však pro ty jedince, kteří jsou k mléku intolerantní. Důvodem intolerance trávení mléka u štěňat po odstavu je ztráta schopnosti štěpit mléčný cukr.

Požadavky se na vitaminy u rostoucích psů výrazně neliší od požadavků psů dospělých. Nicméně potřeba vitaminu E je u rostoucích štěňat přibližně dvojnásobná proti potřebě u dospělých psů. Rovněž tak potřeba vitaminu D je vyšší, a tento musí být štěňatům v odpovídajícím množství doplňován.

Požadavky na potřeby minerálních látek (zejména vápníku) jsou s ohledem na tvorbu kostí u rostoucích psů vyšší v porovnání s dospělými jedinci, zejména pak u rychle rostoucích psů velkých plemen. Je nezbytné, aby vekkeré minerální látky byly přidávány  v požadovaném množství a ve vhodném vzájemném poměru. Požadavky na vápník jsou úzce spojeny se zastoupením fosforu v dietě. Relativní nedostatek vápníku může nastat u takové diety, kde je obsah fosforu příliš vysoký. Množství vápníku v dietě štěňat musí být kontrolováno a optimální rozmezí se pohybuje mezi 0,8g až 1,5g v sušině krmné dávky. Kromě toho, obsah fosforu v dietě by měl být přizpůsoben tak, aby poměr Ca:P nebyl užší než 1:1 a širší než 1,5:1. Zkrmujeme-li kompletní krmné směsi určené pro štěňata, resp. rostoucí psy, je množství živin a jejich vzájemný poměr zajištěn výrobcem a není třeba psům zkrmovat žádné další doplňky. Naopak při použití doplňkových krmných směsí nebo v případě domácí přípravy krmiv je nutné takové krmné dávky doplnit nejen chybějícími energetickými živinami, ale i minerálními látkami a vitaminy. Pro tyto účely je vhodné použít průmyslově vyráběné vitamino-minerální krmné doplňky, u kterých výrobce uvádí dávkování při různých použitých dietách.

Pro štěňata a rostoucí psy jsou vhodné veškeré diety, ať vlhké (konzervované), polosuché, nebo suché. U mladších zvířat je vhodné zvlhčovat suchá krmiva vodou, omáčkou, případně mlékem. Měkké vlhké krmivo je pro štěňata chutnější a stravitelnější. Používání kompletních krmiv pro dospělé psy není pro krmení štěňat vhodné. Štěňata nemusí být schopna sežrat takový objem, aby se splnily jejich požadavky a nestrádala. (Krmiva pro štěňata obsahují 26 až 33% bílkovin a 18 až 26% tuku. Krmiva pro dospělé psy v běžné zátěži 20 až 24% bílkovin a 8 až 15% tuku.) Na trhu je řada průmyslově vyráběných krmiv určených právě pro výživu štěňat a rostoucích psů. Na první pohled je poznáme podle rozdílného obsahu energie. Zatímco konzervované krmivo určené pro dospělého psa obsahuje 335kJ ve 100g krmiva, konzervované krmivo sestavené podle požadavků rostoucích štěňat musí obsahovat 500kJ na 100g krmiva.

Použijeme-li pro štěňata a rostoucí psy kompletní krmné směsy, není třeba krmnou dávku dotovat dalšími krmivy. Někteří chovatelé však čas od času rádi nabízejí štěňatům doma připravovaná alternativní krmiva. V takovém případě je třeba upozornit, že ne všechna krmiva jsou pro mladé psy vhodná, a v každém případě by měla být předkládána postupně, aby se zažívací trakt na nové krmivo mohl adaptovat. Maso, vnitřnosti, vejce, sýr a chleba jsou běžně používaná krmiva pro psy. Jestliže tato krmiva tvoří podstatnou část diety, bude nutné takovou dietu doplnit vitamino-minerálním krmným doplňkem. Abychom správně sestavili doma připravovanou dietu s dostatečným a vyrovnaným obsahem živin, je třeba krmnou dávku propočítat s ohledem na obsah živin u jednotlivých komponentů, které jsou uvedeny v tabulkách složení krmiv pro psy, a zároveň dát krmnou dávku do souladu s normami potřeb živin a energie pro psy.

První dva týdny je život štěněte omezen jen na příjem potravy a spánek. Nutriční potřeby štěněte jsou plně zajišťovány mateřským mlékem. Nemá-li však fena dostatek mléka, například při velkém počtu štěňat ve vrhu nebo v případech, kdy štěňata osiřela, je potřeba zajistit náhradní výživu.

Nejpřirozenější je přidat tato štěňata k jiné feně, která má menší vrh přibližně stejného stáří a má dostatek mléka, aby je uživila. Většinou je ale těžké nalézt fenu ve stejném období laktace, s dostatečnou produkcí mléka a s tak malým vrhem, aby mohla přimout i cizí štěňata. Osiřelá štěňata potřebují dvě životně důležité jistoty: vytvoření vhodného prostředí a zajištění kvalitní výživy.

 

Průměrné složení mléka feny, krávy, kozy

Hodnota Fena Kráva Koza
vlhkost % 77,2 87,6 87,0
sušina % 22,8 12,4 13,0
bílkoviny % 8,1 3,3 3,3
tuk % 9,8 3,8 4,5
popeloviny % 4,9 5,3 6,2
laktóza % 3,5 4,7 4,5
vápník % 0,28 0,12 0,13
fosfor 0,22 0,10 0,11
energie kJ/100g 565 276 293

 

Štěňata rostou rychle a svoji porodní hmotnost zdvojnásobí během 8 až 10 dnů. Proto štěňata potřebují poměrně velké množství mateřského mléka nebo podobného krmiva, které by mateřské mléko plně nahradilo. Z tabulky vyplývá, že mléko krávy ani kozy nemůže plnohodnotně nahradit mléko feny, především pro nízký obsah bílkovin, tuku a vápníku. Proto je lepší použít komerčně vyráběné mléčné náhražky mléka. Tyto náhražky jsou většinou vyrobeny na bázi kravského mléka, které je upraveno tak, aby svým složením odpovídalo mléku feny. Mléko se pak štěňatům vpravuje do zažívacího traktu pomocí stříkačky nebo ze speciální krmné lahve.

Mléčná náhražka musí být připravována pro každé krmení vždy čerstvá, naředěná vodou podle návodu a zkrmována o teplotě cca 38°C. Musí být podávána pomalu a v malých dávkách. Krmíme-li štěně z miniaturní lahve, otvor v dudlíku musí být upraven tak, aby mléko lehce vytékalo a aby štěně při sání nenasávalo vzduch. Ve věku 3 až 4 týdnů, kdy štěně začíná prozkoumávat své okolí, začínáme štěně přikrmovat kvalitním krmivem, což je mleté nebo škrávané libové hovězí, telecí a drůbeží maso, ale i ryba, nebo použijeme kompletní krmné směsi. Toto krmivo zpočátku podáváme společně s mléčnou náhražkou a postupně je zkrmujeme samostatně.

Pro štěňata je nejvhodnější měkké vlhké krmivo nebo drobně rozdrcené suché průmyslově vyráběné krmivo ovlhčené teplou omáčkou, masovým či zeleninovým vývarem, mlékem nebo vodou. Tepelně upravená rostlinná krmiva zařazujeme do krmné dávky štěňat postupně v malých množstvích tak, aby nevyvolávala trávicí poruchy. Celý vrh by měl být krmen společně z jedné nebo dvou misek v závislosti na velikosti vrhu, aby se povzbuzovala soutěživost mezi štěňaty. Rovněž by měla být kontrolována doba krmení, aby bylo zajištěno, že každé štěně se dostatečně nažralo.

Většina štěňat může být úplně odstavena na smíšenou dietu nebo na jednotlivé kompletní krmivo ve věku 6 až 8 týdnů, v době, kdy již jsou schopna opustit své mateřské místo. V tomto období je lepší krmit štěňata 4 až 5krát denně v menších dávkách než za nepřetržitého přístupu ke krmení.

Pro štěňata po odstavu je ideální použití kompletních průmyslově vyráběných krmných směsí speciálně sestavovaných pro toto období jejich života. Těmito kompletními krmivy by mělo být štěně krmeno až do doby, kdy dosáhne 75% tělesné hmotnosti dospělého jedince. Potom ho převedeme na stravu psa dospělého.

V době, kdy štěně dosáhne 50% hmotnosti dospělého jedince, omezíme krmení na tři denní dávky. Ve věku 5 až 6 měsíců může být krmení štěněte zredukováno na 2 denní dávky.

Krmná dávka pro štěňata by měla být sestavena ze dvou třetin z krmiv živočišného původu. Ve věku jednoho roku se krmení může upravit na režim krmení dospělého psa, tedy krmení jen jednou denně. Zjistíme-li, zejména u budoucích chovných psů, ve věku 4 až 12 měsíců, že je nebezpečí přerůstání jedince v kohoutkové výšce (proti standardu), omezíme podávání krmiv živočišného původu. V těchto případech doporučujeme konzultaci se zkušenými chovateli nebo veterinárním lékařem.

Při koupi štěněte je nutné, aby chovatel seznámil nového majitele se zásadami krmení štěněte a používanou krmnou dávkou. Je třeba znát všechny podrobnosti o typu krmení, množství a době krmení, na které je štěně zvyklé. Není třeba spěchat se změnou této doporučené diety, protože změna prostředí je pro štěně stres, proto je pro něj velmi důležité zachovat právě kontinuitu v krmení. Když přijde štěně do nového prostředí, mohou se u něho projevit příznaky žaludeční nevolnosti spojené s průjmem. Jestliže průjem u štěněte přetrvává po dobu delší než 24 hodin nebo se stává úporným, je nutno tento stav konzultovat s veterinárním lékařem. Po tří až čtyřdenní adaptaci štěněte na nové prostředí je možné postupně přejít k případné změně typu a režimu krmení.

Když se štěně dostane k novému vlastníkovi, je těžké odolat pokušení rozmazlovat je sušenkami, sýrem, párky nebo jinými pamlsky, které činí štěně poslušným, resp. oddaným svému pánovi. Takovýto přístup je třeba zásadně odmítnout, jelikož vede k narušení rovnováhy nutričního režimu štěněte. Stejného efektu, ne-li lepšího, docílíme, když budeme štěněti věnovat dostatečnou pozornost, hrát si a mazlit se s ním.

 

Péče o osiřelá štěňata

Ideální by bylo umístit štěňata do inkubátoru s kontrolovanou teplotou. Požadavky na teplotu u štěňat s věkem klesají, ve věku 0 až 7 dní by teplota měla být 32 až 30°C; 7 až 14 dní 30 až 28°C; 14 až 21 dní 28 až 26°C; 21 až 28 dní 26 až 24°C. Nemáme-li inkubátor, postačí vytápěná poduška s odpovídajícím izolovaným kotcem. Po nakrmení štěňat je důležité nahradit u osiřelých štěňat péči matky, která prování jazykem masáž v oblasti konečníku a genitálií štěňat, což vyvolá defekační a urinační reflex.

Nezbytného výsledku může být dosaženo tím, že navlhčeným kouslem bavlněné vaty potíráme oblast konečníku a genitálií, nebo jednoduše provádíme masáž navlhčenými prsty okolo břišní stěny.

Mezi 16 až 21 dny už štěňata tuto masáž a stimulaci nepotřebují a od 28. dne mají štěňata kompletně vyvinutou termoregulaci, prozkoumávají své okolí a začínají být nezávislá.

 

 

 

 

Z. Mudřík, B. Hučko, M. Podsedníček, ZU Praha

Svět psů, 9/2008, str. 42-44