Tasemnice
Řadíme je mezi ploché vnitřní parazity. Jejich tělo začíná tzv. scolexem, opatřeným háčky, a pokračuje různě dlouhým článkovaným tělem. Pomocí scolexu se tasemnice zachytí na stěnu tenkého střeva a začne růst. Postupně dochází k odlučování jednotlivých článků obsahujících svazek vajíček, označovaný jako kokon. Vajíčkem se nakazí mezihostitel a jím potom konečný hostitel, což je pes nebo jiný živočich.
Při slabém napadení nemusíme pozorovat žádné příznaky, při silném napadení a hlavně u mláďat se objevují průjmy, zaostávání v růstu, kolikové stavy, nekvalitní srst. V okolí konečníku můžeme najít vyloučené články, které po zaschnutí připomínají větší zrnka rýže. Články můžeme najít i na stolici, mohou se natahovat a smršťovat. Články psa dráždí, vykusuje si kořen ocasu i okolí konečníku a „sáňkuje“.
Dipylidium caninum – vývojové stadium, označované jako cysticerkoid, je v těle blechy nebo všenky. Po pozření psem se z něj do 21 dnů stane dospělá tasemnice. Pokud u psa najdeme zevní parazity, je nutné provést nejenom odblešení, ale i odčervení. Tímto druhem tasemnice se mohou nakazit i štěňata, která při sání mateřského mléka spolknou blechu.
Taenia pisiformis – mezihostitelem je králík, takže se vyskytuje u psů, kteří mají přístup ke králičím vnitřnostem.
Taenia multiceps, hydatigena – mezihostitelem jsou býložravci, především ovce a kozy. Pes se nakazí jejich masem.
Echinococcus multilocularis – nejmenší tasemnice. Mezihostitelem jsou hlodavci. Jedná se o druh nebezpečný pro člověka, inkubační doba je 6 - 14 let. U lidí vznikají velké cysty v játrech, které se musí chirurgicky odstranit a léčit antihelmintiky. Léčba se provádí preparáty febantelu, fenbendazolu, praziquantelu a imidazolu. Vhodné je preparáty dle návodu výrobce zopakovat.
Pes – přítel člověka 2/2010, str. 62
