Transfuze krve
V legendách a pohádkách bývá krvi přisuzována zvláštní moc. A ona ji skutečně má, i když nejde o pohádky. Správně použitá může uzdravovat, může i zachránit život… u lidí, stejně jako u psů i jiných zvířat. Je to v pravém slova smyslu životadárná tekutina.
Krev tvoří 7-10% hmotnosti psa, tedy pejsek vážící 10kg má ¾ až 1 litr krve. Bohužel někdy dochází k situacím, kdy je potřeba krev doplnit nebo částečně vyměnit. Nejlepší by bylo se bez této pomoci obejít, ale je lépe být připraven a informován. Krev může potřebovat i váš pes a v takovou chvíli je každá minuta vzácná.
Registr psích dárců
Vše je jednodušší, když je kam se rychle obrátit o pomoc potencionálního dárce. Výhodou je samozřejmě, když nemusí jet z velké dálky. Proto je dobré, když je dárců hodně a síť jejich rozmístění hustá. Větší veterinární pracoviště mívají většinou svůj registr dárců, do kterého zapisují zdravé psy odpovídající hmotnosti, jejichž majitelé jsou ochotni své psy k odběru poskytnout. Již několik let existuje seznam psů dárců, který se neustále doplňuje. Je umístěn na klubových stránkách vlkodavů a deerhoundů https://wdk.cz/darci-krve/ a odkaz na něj je umístěn dnes již na řadě internetových stráněk s kynologickou tematikou. Je opravdu velmi smutné, když majitel nemocného nebo třeba těžce zraněného psa musí telefonovat na všechny strany sám a hledat tolik potřebnou pomoc. A bohužel, jsou i případy, že než pomoc v takovém případě najde, již jí není potřeba. Jsou veterinární pracoviště, která nabízejí za poskytnutou krev malou finanční odměnu, krmivo, nebo jako pozornost pamlsky pro psa, slevy při vakcinaci, případně odčervení zdarma. V naprosté většině si na veterinárním pracovišti váží pomoci, kterou touto formou majitelé psů poskytují, k psovi se chovají ohleduplně a rozhodně tuto pomoc neberou jako samozřejmost.
Pes dárce musí splňovat určité podmínky. Především musí být zdravý a dospělý, tedy ve věku od 2 do 8 let a měl by mít hmotnost nad 25kg. Měl by být pravidelně vakcinován, od poslední vakcinace by mělo uběhnout více než dva týdny, protože by mohl být ovlivněn počet i funkce krevních destiček. Neměl by brát žádné léky, sám by nikdy neměl dostat transfuzi, fena by pokud možno neměla mít nikdy před odběrem štěňata. Dalším požadavkem je, aby pes před odběrem nikdy nenavštívil země s výskytem krevních parazitů. Pokud je to možné, je lepší, když se odběr uskuteční nalačno.
Jak vypadá odběr
Při odběru krve se psovi – dárci zpravidla nepodávají žádné léky na zklidnění.
Samotného odběru krve se nemusí majitelé psů obávat, jde o jednoduchý úkon, který snášejí téměř všichni psi dobře. Pes – dárce je před odběrem krve klinicky vyšetřen poslechem srdce a plic, je mu změřena teplota a je zevrubně posouzen jeho zdravotní stav. Při odběru pes sedí nebo leží na boku a do jedné z velkých žil na některé končetině nebo na krku má zavedenou injekční jehlu nebo, častěji, kanylu. Odběr trvá většinou 20 až 30 minut a je zajímavé, že i temperamentní psi se po chvíli zklidní. Po odběru by měl být pes ještě krátce pod veterinárním dohledem, přestože komplikace prakticky nehrozí.
Jednorázově může být psovi odebráno 15-20% celkového objemu krve. Vzhledem k tomu, že krev má vyšší specifickou hmotnost než voda, mohl by například padesátikilogramový pes darovat jednorázově až 900ml krve. Běžně se odebírá asi polovina. Další odběr by měl následovat po třech měsících, v ideálním případě po šesti. Po odběru, zejména pokud je krev odebírána opakovaně, by měl pes dostávat pravidelně preparáty se železem a vitamíny skupiny B a C.
I psi mají krevní skupiny
Většina z nás ví, že krev obsahuje červené a bílé krvinky, že obsahuje krevní destičky zodpovědné za srážení krve. Víme i to, že lidé mají různé krevní skupiny. Jak je tomu ale u psů? I u psů existují krevní skupiny. Zatím jich u nich bylo popsáno více než 12. Je to v podstatě označení červených krvinek tzv. DEA systém – dog erythrocyte antigen. V praxi je důležitá především DEA 1.1 a 1.2, pozitivní nebo negativní. Proti nim se, pokud se s nimi organismus ještě nesetkal, nevyskytují žádné protilátky. Němečtí ovčáci mají nejčastěji DEA 1.1 negativní, proto bývají často označováni za univerzální dárce. I bez předchozího kontaktu se vyskytují protilátky DEA 3, 5 a 7. Posledně jmenovanou skupinu má největší počet psů, ale protilátky, přestože se vyskytují v organismu psa, jsou velmi slabé.
Snášenlivost bývá dobrá
Reakce na darovanou krev, především tu první, která má shodnou skupinu s krví příjemce, není tak důležitá jako u lidí. Platí to u naprosté většiny psů. Je to výhodné a usnadňuje to léčebný postup, protože napoprvé lze použít krev od jakéhokoliv psa – dárce. Ve většině případů hraje roli čas. Před každou druhou a další transfuzí je nutná zkouška snášenlivosti krve příjemce a krve dárce. Jedná se o jednoduchou zkoušku, při které se smísí několik kapek obou krví. Při nesnášenlivosti obou krví dojde k vytvoření shluků krvinek. V některých případech je možné provést i biologickou zkoušku snášenlivosti, při které se aplikuje malé množství krve dárce příjemci a podle jeho reakcí se pak pokračuje nebo nepokračuje v transfuzi.
Problémem je trvanlivost
Vzhledem k tomu, že spolehlivá metodika na dlouhodobé uchování psí krve nebyla dosud vypracována a trvanlivost krevních konzerv je malá, používá se u nás při transfuzi psů zpravidla krev čerstvě odebraná od dárce. Krevní konzervy vydrží maximálně tři týdny. Komerčním využitím krve se zatím nikdo nezabývá, taková krev by byla velmi drahá.
Negativní reakce na transfuzi nemusí být vůbec žádná až po velmi vážnou, naštěstí těch vážných reakcí je minimum, jsou opravdu výjimečné. Vzhledem k tomu, že se transfuze používá ve vážných případech, zpravidla by byl bez ní ohrožen život psa, určitá rizika musí být podstoupena, jde o to, aby byla minimální. Vlastní provedení transfuze vypadá podobně jako jakákoliv infuze, tedy tzv. kapačka, jen je její aplikace pomalejší.
Pomozte zachraňovat životy!
V jakých případech doporučí veterinární lékař transfuzi? Často při velkých úrazech spojených se ztrátou krve nebo při rozsáhlých chirurgických zákrocích, při otravách, selhání jater nebo ledvin a často při autoimunitních onemocněních, tedy v případech, které vedou k anémii – chudokrevnosti.
Většina majitelů psů, kteří krev potřebují, aby dala cokoli, jen aby se jejich psímu příteli dostalo pomoci, a většina majitelů psů dárců na žádnou odměnu nečeká, stačí jim vědomí, že mohli pomoc poskytnout a byli včas na místě. Kdo se jednou zúčastnil záchrany psího života nebo zdraví, ví, že je to velmi dobrý pocit.
Pes – přítel člověka 5/2009, str. 52-53
