Záněty uší

V ambulantní praxi představuje onemocnění uší (nejčastěji jde o zánět zevního zvukovodu) až 15% všech pacientů. Je však chybou přistupovat k tomuto problému izolovaně - často, až na výjimky (např. cizí těleso), totiž postižení ucha poukazuje na nějaký celkový problém. Klíčem tedy vždy je komplexní přístup k pacientovi, jinými slovy - nestačí se pouze podívat do ucha a pouze to pak sledovat a léčit.

 

Na úvod kapku anatomie

Ucho dělíme na zevní, střední a vnitřní. Zevní ucho tvoří boltec a zevní zvukovod, jehož pokryvem je kůže, která se ale od zbytku kůže na těle vyznačuje vyšším počtem kožních a mazových žláz a může být u každého psa různě osrstěná. Na konci zevního zvukovodu se nachází bubínek, ten je vstupní branou do ucha středního, na které navazuje vnitřní ucho. Jak již bylo zmíněno, ve většině případů se ušní problémy vyskytují na úrovni vnějšího ucha.

 

Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa)

Nejčastějším problémem bývá zánět vnějšího zvukovodu. Faktory, které záněty uší vyvolávají, bývá zvykem dělit do tří skupin, protože zakalkulování všech těchto faktorů umožní vašemu veterináři co nejpřesněji stanovit diagnózu, prognózu i optimální terapii.

 

Primární faktory:

Jsou přímo zodpovědné za vznik zánětu, jsou to např. cizí tělesa, parazité,, alergie (volně řečeno, ať už jde o atopii, alergii na krmivo apod., poruchy keratinizace a hormonální poruchy - kdy mazové žlázy v kůži vnějšího zvukovodu začnou produkovat kvalitativně odlišný sekret).

 

Predispoziční faktory:

Zvyšují riziko onemocnění, ale samy o sobě zánět nevyvolají, jde např. o plemennou příslušnost a postavení ušního boltce - specialisté na záněty zvukovodu jsou kokršpanělé (pro jejich převislé uši), pudli a teriéři (pro přítomnost nadbytku chlupů v zevním zvukovodu) a třeba i němečtí ovčáci (mají dlouhý ušní kanál, který může svou délkou narušovat samočistící mechanismus ucha), dále jde o klimatické podmínky (teplo a vlhko), a mezi predispoziční faktory patří i následky nevhodné péče (nevhodné a intenzivní čištění) či různé obstrukční procesy - polypy, novotvary...

 

Udržující faktory:

Jsou ty, které udržují podmínky pro vznik zánětu a brání vyřešení problému: bakterie a kvasinky, které se v terénu narušeném primárními faktory uplatňují až druhotně.

 

Zánět středního ucha (otitis media)

Nejčastější komplikací zánětu vnějšího zvukovodu bývá zánět středního ucha, u psů dochází k jeho vzniku téměř výlučně přestupem zánětu z ucha vnějšího. Otitis media se také, stejně jako chronický zánět, řadí mezi udržující faktory zánětu vnějšího ucha.

 

Diagnostika a léčba

Cílem běžné terapie zánětů zvukovodu je pokud možno likvidace primárních a udržujících faktorů a snaha o optimalizaci faktorů predispozičních. V ordinaci většinou k diagnóze záněru uší dospějeme třemi různými cestami:

 

1. Majitel přichází právě kvůli podezření na zánět uší - pes si drbe uši, hází hlavou, tře se o koberec, z uší mu páchne apod.

2. Majitel přichází s jiným problémem a zánět uší je diagnostikován druhotně.

3. Pes je předveden kvůli otohematomu - časté komplikaci zánětu uší, kdy v důsledku drbání a pohazování hlavou praskne cévka v ušním boltci a krev se vylije do prostoru mezi kůží a chrupavku - na uchu pak vzniká takový teplý a měkký polštářek naplněný krví, který je nutno chirurgicky odstranit.

 

Samotné vyšetření je pak zaměřeno na přítomnost primárního a predispozičního faktoru a na fakt, jak často má zánět tendenci se opakovat. Po úvodním a orientačním otoskopickém vyšetření může následovat podání léků - nejčastěji ve formě různých ušních kapek, a odchod pacienta domů, ale občas vyvstane nutnost vyšetření speciálního. V některých případech je potřeba pacienta uspat, ucho vyčistit a vypláchnout a následně ušní kanál důkladně prohlédnout. Často se také odebírají vzorky na histologické či cytologické vyšetření a pacient se může podrobit i dalším vyšetřením (např. RTG). Záněty uší se výjimečně řeší i chirurgicky, kdy nejzazší možnost představuje odstranění celého zvukovodu.

 

Trocha prevence neuškodí

Zánět uší je onemocnění do určité míry ovlivnitelné. Pokud jste majitelem plemene s predispozicí k zánětu uší, je potřeba zvíře pečlivě sledovat a jednat podle doporučení vašeho veterináře, který vám určí nejefektivnější preventivní opatření.

Kapitola sama pro sebe je domácí čištění uší či vytrhávání chlupů ze zvukovodu. Zde malá rekapitulace - v ideálním případě sami ouška vůbec nečistíme a pokud máme potřebu tak činit, necháme si od svého veterináře poradit. Buď vám tuto činnost rozmluví, nebo vám poradí jak čistit tak, aby to bylo ku prospěchu. Stejně tak dbáme na to, aby se ouško nezapařovalo, svým pacientům doporučuji časté větrání, které může spočívat i v tom, že pokud pejsek usne, tak si osvojíte zvyk, že mu ouška překlopíte. Tím zvukovod odhalíte a váš miláček odpočívá a větrá zároveň. Také je dobré si uvědomit, že zánět uší může signalizovat jiný celkový problém - atopie či potravní alergie se často projevuje pouze opakovanými záněty uší.

 

Záněty uší nejsou banalitou!

Pokud váš pes onemocní zánětem zevního zvukovodu poprvé, je možné, že půjde o ojedinělou událost, která se po jednom léčebném cyklu upraví, ale také se může stát, že půjde o předzvěst závažnějších problémů a budete svého veterináře vídat častěji, než by vám bylo milé. Ve své ordinaci často pozoruji, jak záněty uší majitelé předkládají jako banalitu a přitom opak je - bohužel - pravdou, často jde o nepříjemné a vleklé onemocnění, které pokud není řešeno, psovi velmi znepříjemňuje život.

 

Použitá literatura:

Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš J, a kol. Nemoci psa a kočky I. díl, ČAVLMZ, Brno, 2000

Mertens D., Macdonald Mertens M., Nečas A. a kol. Otitidy a možnosti jejich chirurgického řešení, Hradec Králové, etinform 2003

 

 

 

MVDr. Karolína Svobodová

Pes - přítel člověka, 10/2009, str. 60