Vyhledávání osob v lavinách

 

Efektivní výcvik vyhledávání lidí pod sněhem lze provádět jen za přispění většího množství zkušených instruktorů, figurantů, pozemní i letecké techniky, která však nebývá pro tréninkové účely běžně k dispozici. Proto se domácí ucelená příprava lavinových psů odehrává v režii Horské služby ČR dvakrát v roce, další výcvik absolvují psi v zahraničí. Dílčí nácvik si však mohou psovodi organizovat sami s menší skupinou pomocníků. Cílem takového výcviku bývá vytvoření základních návyků pro hledání osob ve sněhu. Obvyklý výcvik lavinového psa lze rozdělit do pěti fází, ale už od počátku se musí dbát na dva základní požadavky: účelnost a bezpečnost.

"Variant cvičiště může být mnoho, ale v zásadě by měly k účelnosti a bezpečnosti přípravy splňovat několik kritérií. Je třeba vybrat plochu o rozměrech asi 50 x 30 metrů na mírném svahu, kde je silná vrstva sněhu, ale nesmí to být v místě, kde hrozí pád laviny. Orientace má být taková, aby pes postupoval k záhrabu proti větru. Vyhloubí se tři mělké jámy, jedna v polovině délky cvičiště vlevo, druhá vpravo od osy, další vlevo o dvacet metrů dál a poslední na konci plochy je hluboká. Mělké jámy jsou o rozměrech 1 x 2 a hloubce 0,5 metru. Pokročilejšímu výcviku bude sloužit čtvrtý, už opravdový záhrab, který má rozměr 3 x 0,75 metru a je hluboký dva metry. Na dně se po celé délce vytvoří výklenek, ve kterém leží nebo sedí figurant. Později se původní půdorysná část zahází, takže nakonec z ní zbude jen úzký vlez do dutiny pro figuranta. Otvor se v horní části zaplní kvádry sněhu a později se může na povrchu zaházet sněhem, aby výstup pachů člověka byl co nejmenší," popisuje přípravnou část trenér lavinových psů Mikuláš Sitte. K bezpečnosti, a to zvláště u hlubokých záhrabů, slouží také vybavení, kterými jsou nepropustné podlážky, teplé deky, vysílačka, baterka a samozřejmě nesmí chybět pamlsky a míčky určené k odměně a motivaci psů.

 

Na počátku čtveřice

Po vytvoření počátečního spojení (povel-výkon), tedy pro první až čtvrtou fázi nácviku, postačují psovod, instruktor a dva figuranti. "V první fázi instruktor uchopí psa za vodítko a psovod jde před jeho zrakem do záhrabu. Přitom ho láká slovně či pohybem. Jakmile není psovod vidět, instruktor odepne psa z vodítka a přidrží ho levou rukou za obojek. Pak vydá opakovaně povel Hledej!, ukáže pravou rukou do směru záhrabu a psa vypustí. Ten se těší na páníčka a hned běží do místa ukrytí. Psovoda spontánní radost ze setkání a pochvaly jsou motivací pro příští hledání. Pak připne psa na vodítko a bez dalších pochval se vrátí a vše se znovu několikrát opakuje," popisuje Mikuláš Sitte úvodní část.

Druhá fáze je podobná, jen při ní odchází spolu se pspovodem jeden pomocník s lopatou, kterou zahází ležícího páníčka deseticentimetrovou vrstvou sněhu. Když se vrátí, následuje vypuštění psa. Ten ovšem svého páníčka v obvyklém místě nevidí, ale jen cítí pod sněhem. Někteří psi se k němu snaží dostat hrabáním, jiní bezradně pobíhají kolem. Těm v tu chvíli přibíhající instruktor pomůže povzbuzováním a sám rukama odhazuje nahrabaný sníh. Takovou hru každý pes přime a ve chvíli, kdy se dostanou k tělu psovoda, následuje radost páníčka, chválení a odměna míčkem, případně pamlskem. I tato fáze se několikrát opakuje, zvyšuje se jen vrstva sněhu na psovodovi až na dvacet centimetrů.

 

Figuranti v akci

Ve třetí fázi výcviku přichází na pořad figurant. Vše probíhá jako v předchozí etapě, jen figarant se před odchodem k záhrabu pohybuje těsně u psa, aby vnímal jeho pach.  Potom odejde spolu s psovodem a oba ulehnou vedle sebe do sněhového lože. Další pomocník je zasype. Pes je opět vyslán k hledání páníčka, avšak tentokrát cítí i cizí osobu. Začne hrabat, ale po odkrytí dostane odměnu od figuranta. Pokud by pes začal zasypané osoby zbytečně dlouho obíhat, hrabáním a slovně ho povzbudí instruktor. Dvojice se v případě nepřesvědčivého výkonu ještě jednou ukryje.

Potom následuje čtvrtá fáze, kdy psa vysílá k záhrabu psovod. Předtím mu nechá střídající se pomocníky očichat. Pokud pes nehledá cizí osobu přesvědčivě, pomáhá mu psovod, aby ho vyprovokoval ke snaze co nejrychleji se prohrabat k figurantovi. Ten je pro psa symbolem velké zábavy, protože se s ním začne přetahovat o ukrývaný míček. Pro jiného psa může být motivem hrabání získání pamlsku. V tomto případě musí mít nízký práh drážlivosti (nesmí být nakrmený). Psovod před každám dalším vypuštěním přechází o pár metrů stranou, aby pes neběžel jen ve vyšlapané stopě. Jakmile dojde ke spojení posuňku ukázáním do směru a povelu Hledej! s vybíháním a hledáním cizí osoby pod sněhem, přichází na řadu ztěžování výcviku.

 

Pátá fáze

V páté fázi se každým dalším výcvikovým krokem zvyšuje náročnost. Nejprve odchází pomocník k záhrabu, aniž by ho pes viděl. Další komplikací je střídání místa zasypání se sousední jámou, pak přijsou na řadu další dvě lože a nakonec hluboký záhrab, zpočátku jen s malým zakrytím ve formě sněhových kvádrů, později důkladnějším, třeba i utěsněním kvádrů sněhem. Později se do výcviku zařazují rušivé vlivy, jako jsou lyžaři, sněžná vozidla nebo pohyb záchranářů.

"To vše sice může zvládnout psovod při individuálním výcviku, jenomže při soustředění lavinových psů je podobných cvičišť hned několik, takže pátá zdokonalovací fáze probíhá na různých místech. Tím se pes naučí lépe revírovat a vyhne se nežádoucímu návyku, že pes nejprve běží do míst, kde už jednou či vícekrát figuranta našel," zdůrazňuje Mikuláš Sitte. Přitom nezapomíná zdůraznit, že pes musí pracovat vždy čile a s radostí. "K tomu ho musí motivovat psovod svou vlastní aktivitou, povzbuzováním, ale také včasným rozpoznáním únavy a naordinováním odpočinku. Při takovém týdenním kurzu s intenzivním výcvikem nesmí chybět ani kvalitní a energetické krmivo," upozorňuje. Završením lavinového výcviku je zdokonalování psa hledáním osob na rozlehlejších laviništích, a to za účasti dalších psů a sondujících či jinak pracujících záchranářů.

 

Předměty

Cílem lavinového psa je sice vyhledávat pod sněhem lidi, ale i nález předmětů může záchranářům ledasco napovědět. Proto se při dalším výcviku ukrývají pod sníh i předměty. Ty nejprve šachovitě podél osy postupu jen z části ukryje do sněhu psovod, a to před psem uvázaným u kolíku nebo drženým pomocníkem. Pak ho nechá na povel Revír aport! vybíhat, a až pes doběhne k předmětu, vydá povel Štěkej. Jakmile pes zareaguje, odmění ho pamlskem nebo míčkem. Vždy to musí vypadat tak, jako by pamlsek nebo oblíbený míček, tedy kořist, nalezl v místě ukrytého předmětu.

V další fázi psovod předměty uloží pod sníh a nakonec je ukrývá mimo dohled psa. Když pes předměty vyhledává a označuje, začne je ukrývat pomocník. Postupně se pak zvětšuje prohledávaná plocha, snižuje se počet předmětů, přechází se do náročnějšího terénu.

 

 

 

Pes - přítel člověka 3/2007, str. 18 - 19