Zkouška záchranářské způsobilosti
Tato zkouška má za cíl prověřit způsobilost psa k budoucímu možnému využití v některém ze směrů záchranářského výcviku(v sutinách, v terénu, v lavinách a ve vodě). Především však musí dostatečně prověřit jeho povahové vlastnosti vzkledem k následnému výcvikovému využití. Kromě vyrovnaných nervových projevů a co nejvýraznějších vloh pro prachové práce je požadována naprostá neagresivnost vůči lidem a snášenlivost s ostatními psy a zvířaty.
V den nástupu k této zkoušce nemusí pes v zásadě splňovat žádné požadavky než dovršených dvanáct měsíců věku. Pokud psovod sám nebo po konzultaci s instruktorem usoudí, že je dostatečně připraven, nic mu k nástupu ke zkoušce nebrání. Pes nemusí mít složenou žádnou jinou zkoušku, nemusí mít průkaz původu, dokonce ani nemusí být zřejmé, k jakému plemeni patří. Může to být tedy i kříženec.
Provádění jednotlivých cviků uvnitř všech čtyř disciplín, ze kterých celá zkouška sestává, je přizpůsobeno určité začátečnické úrovni. Rozhodčí při této zkoušce nejen kompletně velí, ale i jeho posouzení je více zaměřeno na podstatu prováděného cviku, tedy na určité výcvikové vlohy předváděného psa než na přesné a dokonalé provedení požadovaného cviku. To přijde až při dalších zkouškách, prvních a druhých stupňů.
Z jakých disciplín je tedy zkouška ZZZ složena? Obsahuje čtyři rovnocenné disciplíny shodně ohodnocené vždy 50 body, přičemž pro úspěšný výsledek musí být v každé z nich docíleno minimálně 35 bodů. Disciplíny jsou dále děleny na dílčí požadavky jednotlivých cviků, ohodnocené převážně po 10 bodech. Jde o disciplíny stopování, poslušnosti, zdolávání překážek a tzv. speciální cviky.
Stopa
V intencích zkoušky ZZZ jde o 300 kroků dlouhou cizí stopu položenou v jednotném terénu, tedy bez přechodu z jednoho terénu do druhého. Stopa je položena cizí osobou (jinou než psovodem) s jedním předmětem umístěným přibližně uprostřed prvního nebo druhého úseku a s jedním pravoúhlým lomem. Začátek stopy je označen kovovým štítkem a opatřen dalším předmětem kladeče v igelitovém sáčku k nasumování čili seznámení psa s pachem hledané osoby. Psovod může být výjimečně u stop ZZZ přítomen kladení stopy, avšak pes musí být vždy umístěn tak, aby neviděl kladeče ani odcházet, ani uléhat. Stopa je zvedána čerstvá, bez časové prodlevy, takže psovod si po zhlédnutí kladení stopy ihned jde pro psa a přivádí ho k nášlapu. Kladeč zůstává ležet na konci stopy, je zcela zahalen ve vlastní pokrývce (celtě, dece) a leží vždy zásadně na břiše, ve směru položené stopy a s rukama kolem hlavy. Znamená to, že pes při zvedání stopy přichází nejdříve k nohám nalezené osoby.
Pes pracuje na stopě na volno nebo na desetimetrové stopovací šňůře, která může být připnuta na obojku nebo na stopovacím postroji. Nalezený předmět může označit libovolným způsobem, tedy zaujetím jakékoli polohy (stát, ležet, sedět) nebo jej aportovat. Při nalezení osoby je požadováno její označení štěkáním, ale i zde je možné ji označit zaujetím některé z poloh. Pokud pes na stopě nejeví o nalezenou osobu zájem, považuje se disciplína za nesplněnou. Pokud by se pes k nalezené osobě zachoval agresivně, je diskvalifikován.
Jak stopu ZZZ ohodnotí rozhodčí? Především samozřejmě velmi citlivě, protože ví, že psovod se nachází na zkoušce z výkonu většinou poprvé v životě a nervozita je zde běžným průvodním jevem. Jako orientační vodítko mu slouží následný bodový rozpis:
| Nasumování pachu z předmětu a zachycení začátku stopy | 5 bodů |
| Sledování prvního úseku stopy | 10 bodů |
| Nalezení a označení předmětu | 5 bodů |
| Vypracování pravoúhlého lomu | 5 bodů |
| Sledování druhého úseku stopy | 10 bodů |
| Nalezení a označení osoby kladeče na konci stopy | 15 bodů |
| Celkem |
50 bodů |
Poslušnost
Pod pojmem poslušnost je ve zkoušce ZZZ zahrnuto pět základních požadavků ovladatelnosti psa, z nichž leckteré musí splňovat i v běžném denním životě. Při cviku ovladatelnosti na vodítku je vodítko drženo v levé ruce a od psovoda se při chůzi vyžaduje normální nenucený pohyb rukou, Pes se pohybuje v těsné blízkosti levé nohy psovoda, nepřekáží mu v pohybu, neopožďuje se ani nepředbíhá. Ovladatelnost je přezkušována s obraty za chůze, za poklusu i na místě. Polohy u nohy psovoda má pes zaujímat na slovní povely (Sedni, Lehni, Stůj), aniž by mu psovod pomáhal rukou. K aportu čili přinesení předmětu odhozeného asi deset metrů před sebe, může být použito cokoli podle vlastní volby psovoda, tedy nejen činka, ale i míček nebo jiná hračka. Při štěkání na povel sedí pes u nohy a k zaštěkání je vybídnut slovním povelem společně s pokynem ukazováčku pravé ruky. Za ideální provedení cviku se považuje, když pes na jeden povel třikrát zaštěká. Při dlouhodobém odložení je pes umístěn v poloze vleže ve vzdálenosti asi dvanácti kroků od dalšího cvičícího psa a psovod stojí bez pohybu dvacet kroků před svým odloženým psem čelem k němu. Rušivé hluky a výstřel ze startovací pistole probíhají během poslušnosti při cviku č. 1.
| Ovladatelnost na vodítku za chůze i klusu, s obraty i na místě | 10 bodů |
| Polohy psa u nohy psovoda na vodítku (Sedni, Lehni, Vstaň) | 10 bodů |
| Aport volný libovolného vlastního předmětu | 10 bodů |
| Štěkání psa na povel vsedě na vodítku u nohy | 10 bodů |
| Odložení dlouhodobé s rušivými hluky a střelbou | 10 bodů |
| Celkem | 50 bodů |
Překážky
Pro zdolávání překážek, které je v záchranářském výcviku při pohybu v sutinových prostorech poměrně dost stěžejní, jsou ve zkoušce ZZZ vybrány ty nejzákladnější. Pro malá plemena do 35cm kohoutkové výšky platí úprava překážek: pro skok vysoký snížení na 50cm, pro průnik psa je použity roura o průměru 35cm. Ve zkoušce ZZZ se všechny překážky zdolávají pouze jedním směrem, bez vodítka, ale souběžně se psovodem, který po vyslání psa se pohybuje těsně vedle překážek.
| Kladina pevná s náběhovými prkny | 10 bodů |
| Pohyblivá lávka na sudech | 10 bodů |
| Skok vysoký přes překážku 80cm vysokou | 10 bodů |
| Skok daleký 100cm přes příkop nebo překážku | 10 bodů |
| Průnik psa rourou 3m dlouhou o průměru 50cm | 10 bodů |
| Celkem | 50 bodů |
Speciální cviky
Disciplína "speciálnícviky" je pro záchranářský výcvik ve všech zkouškách v obou platných zkušebních řádech, v českém národním i mezinárodním, vždy stěžejní. Pro zkoušku ZZZ je schematizována do imitací tří základních prostředí, ve kterých se záchranný pes běžně pohybuje, a do prvotního cviku záchranného výcviku: označení bezmocné osoby.
Při průchodu rušným prostorem a přechodu přes nepříjemný materiál se psovod pohybuje se psem na vodítku, při dalších dvou cvicích (kontakt a označení) je již pes bez vodítka.
Při cviku "kontakt s cizími osobami" psovod potkává dvě neznámé osoby, psa přidrží a jedna z nich psu nasadí pro přezkoušení návyku měkký náhubek, druhá odoba mu nasadí jednu ochrannou botičku (imitované zranění tlapky), psa pak zdvihnou a společně nakládají na přívěs či jiný otevřený dopravní prostředek. Psovod nasedá rovněž na přívěs a usedá vedle psa. Ten sedí nebo leží bez přidržování (volně) vedle psovoda po celou dobu prověrkové jízdy (100 metrů). Po zastavení obě cizí osoby psa vyjímají z přívěsu a po přenesení asi 10 metrů od přívěsu jej staví na zem, snímají mu náhubek i botičku a psovod bere psa na vodítko.
Při "přímém označení" vysílá psovod z určeného místa psa bez vodítka k označení osoby, kterou uviděl uléhat v přírodním terénu mimo cvičiště ve vzdálenosti 30 kroků. Psovod zůstává stát na místě, může opakovat povely a pes osobu označuje štěkotem. Pokud však nejeví o nalezenou osobu zájem, považuje se disciplína za nesplněnou. Pokud by se pes k nalezené osobě zachoval agresivně, je diskvalifikován.
| Průchod rušným prostorem (2 ohně, 2 sedící osoby se 2 psy) za zvuků rušivých hluků - sirény, motory, plechy apod. | 10 bodů |
| Překonání nepříjemného materiálu (suť, plechy, pneu) se psem tam a zpět s usednutím (prostor 3x3 kroky) | 10 bodů |
| Kontakt se dvěma cizími osobami a doprava volně sedícího psa na otevřeném dopravním prostředku | 10 bodů |
| Přímé označení ležící osoby na 30 kroků v otevřeném terénu (pes nevidí osobu odcházet, ale vidí ji uléhat) | 20 bodů |
| Celkem | 50 bodů |
Zkouška ZZZ není ani těžká, ani lehká. Je sestavena tak, aby rozhodčí v závěrečném hodnocení mohl s klidným svědomím posoudit, zda je předvedený mladý pes na základě osobních vloh a dosavadní socializace více či méně vhodný pro následný záchranný výcvik. To je hlavním cílem a posláním této vstupní zkoušky. Po jejím složení teprve nastává neskonalá kynologická dřina s přípravou kterékoli zkoušky prvého stupně. Bez ohledu na počasí, roční období, vkládané prostředky a polykané kilometry za co nejpestřejší škálou zkušeností. Každý ze členů záchranných brigád však potvrdí, že to dělá rád - taková je zkrátka záchranařina.
Pes-přítel člověka 7/2006, str. 42-43
